Bohužel jsem se rozhodla ozvat. Většinou jsem to totiž byla já, kdo poodstoupí od kouřících lidí. Tentokrát jsem však na autobus měla v Poštorné čekat déle, s kamarádkou a se zánětem v oku.

Už při příchodu k zastávce jsem viděla, jak se mladá maminka s dítětem chystá cigaretu zapálit. A vedle ní kouřil i starší muž, který tam čekal se ženou. Zeptala jsem se jich, jestli vědí, že je to zakázané.

Jenže to byla nejspíš chyba. Byli to Romové, od kterých jsem si ihned vyslechla řadu sprostých nadávek. A vůbec jsem se v tu chvíli necítila dobře, i když jsem na místě nebyla sama. Vytáhla jsem telefon s tím, že zavolám policii, pokud toho nenechají.

„Jak vidíte černou hubu, hned máte problém, co?“ dočkala jsem se nepřímého obvinění z rasismu od starší ženy. A muž se k ní přidal. „To jako žijeme v Americe?“ nechápal, proč po nich chci, aby dodržovali zákon.

Moje odpověď, že žijeme v Česku, kde bychom se snad zákony měli řídit, nepochodila. Po jejich odchodu se na mě otočily dvě důchodkyně a jen se chápavě usmály.

„Kontroly kouřících lidí na zastávkách děláme průběžně. Nějaké případy jsme už i řešili. Bránit se je nejlepší tak, že zavoláte na linku 156 a na místo přijede naše hlídka. Vyřeší jak přestupek týkající se kouření, tak i přestupek proti občanskému soužití. Pokud vás slovně napadli,“ poradil, jak se mám příště zachovat, velitel břeclavské městské policie Zdeněk Herman.

Vzápětí však přiznal, že případů, kdy by si někdo stěžoval na Romy, kteří je slovně napadli, řešili zatím minimálně.

„Lidé to spíš nenahlásí,“ domníval se.

Stejnou zkušenost má i státní policie. „Pokud byste přišla tuto věc oznámit, určitě bychom ji přijali a skončila by na přestupkové komisi v rámci přestupku proti občanskému soužití,“ vysvětlila břeclavská policejní mluvčí Kamila Haraštová.

Podle ní je těžké říct, jak se v takové situaci zachovat. „Přivolání policie může lidi ještě více rozčílit. Ale pokud se člověk cítí ohrožený, je to nejlepší řešení. Nebo je dobré se obrátit na kolemjdoucí,“ dodala mluvčí.

To, že jsem se podle těchto Romů zachovala rasisticky, se mě dotklo. Přitom policie v poslední době řešila jen jeden rasově motivovaný čin. A to v Mikulově. „Většinou se k nám dostanou právě problémy týkající se občanského soužití. Nejsou ale až tak závažné,“ uvedla Haraštová.

Mnou oslovení břeclavští Romové Břeclavany většinou za rasistické nepovažují. „Zákony by měli platit pro všechny. Podle mého jsou vaši lidé dobří,“ sdělil mi například Ladislav Danihel.

„Už jsem si vyslechl i pár nadávek, ale na policii jsem to neohlásil. Myslím si, že by mi stejně nikdo neuvěřil. Sám vím, že se na zastávkách kouřit nesmí, takže si vždy stoupnu jinam. Ale nekouří tam jen Romové. Několikrát se mi stalo, že i vaši lidé tam kouřili a já jsem šel pryč,“ podělil se o zkušenost s majoritní společností Roman Gabčo z Břeclavi.

Takže příště si zase raději jen poodstoupím. O konflikty nestojím.