Želvám podle něj prospěly vyšší teploty z posledních dvou let. Mláďata se oproti dřívějším zvyklostem vyhrabávají už na konci srpna.

Šebela v minulosti zkoumal místa s hojným výskytem želv bahenních, kterými byly jihoevropské lokality, zejména delta Dunaje. V letech 1989–1994 pak do mokřadu v lokalitě Betlém u bývalé obce Mušov vysadil společně s kolegy 25 dospělých želv. Před vypuštěním je přeměřili, vyfotili, zdokumentovali a označili kovovým nýtem.

Území původní říční štěrkopískové naplaveniny o ploše deset hektarů, která vznikla při stavbě vodního díla Nové Mlýny, želvám přála. Ty se tam začaly pravidelně rozmnožovat.

„Lokalita Betlém je unikátní tím, že žádné chráněné území v republice i zbytku Evropy nesledovali a nedokumentovali odborníci tak soustavně. Území mapujeme už třicet let v kuse," podotkl zoolog.

Šebela při svém soustavném výzkumu odchytává želvy bahenní různého stáří do živolovných pastí, značí je a fotografuje.

Zdokumentoval tak již více než dvě stovky těchto plazů, letos dokonce narazil na dva živočichy vypuštěné v roce 1994. Největší ohrožení pro želvy představuje holomráz více než patnáct stupňů Celsia pod nulou, ale také predátoři jako lišky, jezevci, kuny, mývalovec kuní či norek americký. Šebela se proto snaží bezpečí želv zvýšit. „Hnízda pokrývám pletivem a otepmi slámy, jedině tak se želvám podaří vylíhnout," dodal zoolog.

První zmínka o želvách na Moravě pochází z roku 1603, kdy byly převáženy na třeboňské panství.