Sám začínal v pěti letech. V patnácti převzal vedení. Dnes je mu sedmačtyřicet.

„Náš kmen je celoživotní záležitostí. Od čtyř do čtyřiadevadesáti let. Masovou organizací ale nejsme. Zato jsme ochotní přijmout a podpořit toho, kdo se chce v životě uplatnit," vysvětluje Suský, jenž je také vinařem. Podle něj v kmeni rostou děti, které se o sebe dovedou postarat. V divočině i společnosti. Takoví, kteří nežijí na úkor jiných lidí. Ti, kteří objevili náplň života.

„U nás se nemusí nikdo podřizovat nikomu. Je to sice zdlouhavější cesta, ale alespoň se nebudou lidé bát prosadit svou myšlenku," stojí si za svým Suský. V kmeni otevírá i zajímavé diskuze.

„Bavíme se o tom, proč jsou čeští velikáni, o kterých se nemluví, a proč se zviditelňují takzvaně neviditelní," říká vedoucí.

Podle něj by měl být člověk všestranný – schopný postarat se o sebe a sžitý s modrou oblohou v pozadí. Sám musel kdysi soutěžit o první místo v Pionýru a Tomících. Dnes pracuje podle Svitku březové kůry Ligy lesní moudrosti.

„V Pionýru se závodilo o první, druhé, třetí až poslední místo. U nás je to jinak. Buďto splníš, nebo nesplníš. Dokážeš, nedokážeš. Prvním můžou být všichni, nebo taky nikdo," přibližuje Suský.

V týpí je teplo

Ten si o všem sepisuje deníky. V nich by také musel dlouze pátrat po všech dětech, kteří kdy prošly Vlky.

„Ve Velkých Pavlovicích bych mohl napočítat dosud aktivních členů kolem šedesátky. Na pravidelné schůzky chodí sedm dětí. Se staršími členy chodíme třeba na víno," směje se Suský. Všech Vlků je ale podle něj mnohem víc než šedesát. Dnes se ale vede boj o mládež.

„Všichni sedí u počítače a nikdo nechce zažít pořádné dobrodružství. Zajímá ho jen z obrazovky," stěžuje si. Zatímco ostatní už měli doma puštěné topení, on se svými svěřenci spal venku. V týpí je prý teplo. Vlci totiž hledají malebnost ve všem.

ADÉLA JELÍNKOVÁ