A protože zámek nemá žádnou čekárnu, myšlenka na kavárnu lákala o to víc. „Chtěli jsme vytvořit místo, kde by návštěvníci mohli trávit čas při čekání na prohlídky," dodává.

V prosinci roku 2009 se proto začalo s pracemi. Většinou svépomocí. A bylo, co dělat. V nejstarší fázi vývoje zámku byly prostory využívané pro černou kuchyni. V devatenáctém století sloužila místnost jako lovecká komnata a apartmán pro prince. A posléze se sem nastěhovaly valtické děti. „Od šedesátých let minulého století zde byla jídelna bývalé mateřské školy a pak sklady," prozrazuje kastelán.

Nyní má interiér kavárny podobu z dob, kdy místnost obývali mladí princové. „Využili jsme obrazy Rudolfa von Alta, na kterých je pokoj zachycený," líčí. „Vybavení je ale spojení starého a nového," dodává provozovatelka kavárny Adéla Hačundová.

S budováním nového zázemí pro hosty zámku však vyvstala otázka užívání názvu Café Liechtenstein. „Byl hezký a nabízel se, když tento rod na Moravě vládl přes čtyři sta let," tvrdí Tlusták. V roce 2010 ho posvětil i sám knížepán. „Shodou okolností se tehdy navazovaly diplomatické styky mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem," popisuje správce zámku.

Poprvé přijel do Prahy na oficiální návštěvu Česka kníže Hans Adam II. „Byl jsem drzí a zeptal jsem se ho, jestli můžeme v pojmenování použít rodinné příjmení a také název státu," usmívá se Tlusták.

A mohli. Zároveň nechali udělat repliku lichtenštejnského erbu podle originálu, který se nachází na zámku v rakouském Wilfersdorfu. „Erb k názvu patří. Protože na zámku nesmí být nápisy, vyřešili jsme to takto," tvrdí kastelán.

Po dalších peripetiích s úřady se dveře zámecké kavárny v květnu otevřely. V kavárně mají co nabídnout. Kromě kávy, si mohou lidé koupit zákusek, domácí pralinky nebo bábovku. V budoucnu i dezerty knížecí rodiny. „Nadace Lichtenštejnů, kterou spravuje kněžna, vydala knihu receptů sladkostí. Její překlad již máme. Teď už se dolaďují detaily pro její vydání," svěřuje se muž.