Spolu se svým parťákem je mezi nimi i Miroslav Prchal, místostarosta Němčiček na Břeclavsku a ředitel hustopečské neziskové charitativní organizace Girasole.
Se sanitkou po střechu zaplněnou zdravotnickým materiálem a léky proti bolesti nebo těmi, které nezbytně potřebují chronicky nemocní pacienti, vyrazili k polsko-ukrajinské hranici v neděli. „Nejprve jsme vyložili léky a materiál ve spřáteleném hospici v Polsku, kde našly útočiště ukrajinské děti. Nachází se jen pár kilometrů za hranicemi, a je tak malým pacientům vůbec prvním útočištěm,“ vypráví Prchal, který je vystudovaným záchranářem.
S dalšími zdravotnickými potřebami pak pokračovali do ukrajinského Lvova. Odsud dobrovolníci auty rozvážejí léky do východní části země, kde je rozdávají potřebným.
Společně s kolegou je na Ukrajině od pondělí. Vracet domů do Hustopečí se má zase až v neděli. Záchranáři totiž navázali na druhou část mise. Tou je převoz nemocných a tělesně postižených pacientů z ukrajinských nemocnic do Polska.
Když hovoří s redaktorkou Deníku Rovnost, má za sebou právě převoz devítiletého hocha s těžkým karcinomem mozku. Jeho hlas se třese. „Chlapec je na cestě s maminkou. Pochází z Kyjeva. Potřebuje zdravotní péči, které se mu v hlavním městě nedostává. Než ho však někdo transportoval dál, bylo nutné ho ve Lvově stabilizovat. Jakmile se podařilo zorganizovat konvoj několika sanitek, okamžitě jsme hocha naložili a vezli za hranice. Jeho stav je natolik vážný, že ho ihned polští záchranáři vrtulníkem letecky transportovali do specializovaného zařízení,“ popisuje smutný příběh šéf neziskové charitativní organizace.
Další sanitky, jejichž osazenstvo tvoří Poláci, Češi, Ukrajinci či Američané, pak zamířily na nádraží do polské Medyky. Odtud po železnici vypravují speciální sanitní vlaky. „Lvovské nemocnice jsou často cílovými pro nemocné uprchlíky. Jsou pod obrovským tlakem. Přesto to tady všichni skvěle zvládají. Pro těžce nemocné, které převážíme, to musí být obrovsky náročné. Především psychicky. Musejí nám stoprocentně důvěřovat. Svěří se nám do rukou, neznají nás. Ale věří, že jim pomůžeme a dopravíme je do bezpečí. Jsou neskutečně vděční a děkují nám. Zajímavé je, že všichni hovoří o tom, že se na Ukrajinu zase vrátí,“ přibližuje Prchal, který ve Lvově pracuje pod záštitou tamní záchranné služby.
To, co zažijí, v nich zůstane
Vypořádat se s těžkým posláním však musejí i dobrovolníci. „Jsem tady proto, abych pomohl. Samozřejmě, že kus každého osudu vámi projde a zůstane ve vás. Podle toho, jak jste odolní, se s tím pak dokážete vypořádat. Záchranáři moc dobře vědí, o čem mluvím. Při jejich práci se to děje velice často,“ říká němčičský místostarosta.
Jakékoli obavy z pobytu v zemi, v níž se válčí, si nepřipouští. „Přes den na něco takového není čas myslet. Ale když je klid, tak to asi každému dojde. Zajišťovali jsme zdravotnickou pomoc na místním nádraží. A v jednu chvíli se rozezněly sirény. Naskočila mi husí kůže. Je to zvláštní pocit. Ovšem snažíme se to nevnímat. Lidé, které tady okolo sebe mám, jsou v klidu, ale přesto ostražití. Z toho, co se na Ukrajině děje, máme všichni velký respekt,“ podotýká Prchal.
Tamní jim neustále připomínají, že se pohybují na exponovaných místech jakými jsou nádraží či centra měst. Právě ta se nezřídka stávají terči ruských útoků. Stejně tak jako zdravotnické složky. „Na každém rohu jsou tady check pointy. Každá vesnice je opevněná. Polní cesty jsou zaházené a zahrazené. Průjezd je možný vždy jen jednou hlavní příjezdovou silnicí. U ní stojí ozbrojenci, zřejmě místní, a většinou jeden policista. Všichni mají kalašnikovy. Není to příjemné, ale věděli jsme, že to tak bude,“ představuje dobrovolník.
Přestože již brzy odjíždějí domů, vědí, že se na Ukrajinu opět vrátí. S léky a zdravotnickým materiálem. „Na webu darujeme.cz máme vytvořený projekt Sanitkou na Ukrajinu. Jeho prostřednictvím sháníme peníze, za které nakoupíme potřebné věci a opět je do Lvova odvezeme,“ vyzývá případné dárce s prosbou o podporu místostarosta jedné jihomoravské obce.