„Babička už skoro neslyší. Myšlení a vnímání světa má ale v pořádku. Dokonce bere jen troje léky,“ pochvaluje zdraví stařenky její vnučka Eliška Otáhalová.

K lékům, které musí denně stodvaletá Bořetičanka užívat, se váže úsměvná historka. „Jednou nám pro babičku v lékárně vydali omylem antikoncepční pilulky. Všimla jsem si toho až večer, kdy babička prášek užívá. Ty pravé nám tím pádem chyběly a musela jsem se pro ně vydat na pohotovost do Brna,“ popisuje dnes už příběh k zasmání vnučka.

U Otáhalových bydlí babička tři roky. „Předtím bydlela s mojí maminkou. Ta ale před třemi lety umřela. Chvilku jsem u babičky přespávala, pak jsme si ji vzali k nám domů,“ vysvětluje Otáhalová. Podle jejich slov si babička na nové prostředí brzy zvykla. Jejím jediným přáním je, vidět ještě jednou svůj domek. „Nejlíp se cítí v hale. Prosklenými dveřmi se celé odpoledne dívá ven na hlavní cestu a pozoruje, co se děje. Spát chodí babička kolem desáté hodiny,“ přibližuje náplň stařenčina dne.

U Jachimových dlouhověkost v genech nemají. „Všichni babiččini bratři umřeli ještě před čtyřicítkou,“ říká Otáhalová. Babička má ale tuhý kořínek. Jako malá často stonala a vždy se uzdravila.