Společně s Hronkem se vzpomínky zúčastnilo několik desítek lidí. „Zájem není špatný. Pravidelně navštěvuji školy, kde o válce vyprávím. Jakmile se začne mluvit o konkrétních příbězích a upustí se o obecností, mezi mladými to zabere. Letos už mám za sebou čtyři takové přednášky," vyprávěl Břeclavan s tím, že se brzy chystá například do Velkých Pavlovic.
Patnáctý březen 1939 považuje za nejtragičtější den českých zemí v novodobých dějinách. „Občané našeho státu byli vystaveni nepředstavitelnému teroru, který si vyžádal 360 tisíc jejich životů," pokračoval Hronek.
Podle něj je potřeba, aby se lidé z minulosti dostatečně poučili. „Nelze za žádných okolností ustupovat zlu a jiným totalitním projevům. Nesmíme zůstat jen u pietních aktů, ale vytvářet prostředí, aby k něčemu podobnému již nikdy nemohlo dojít. A je třeba si připomínat a ctít památku těch, kteří trpěli a v nerovném boji s hrůznou totalitou zaplatili za vítězství cenou nejvyšší: ztrátou vlastní životů," zmínil muž v uniformě.
Kdo je vlastně Jan Hronek?
Proti Němcům bojoval už ve čtrnácti letech.
Chyběl krok a salva ze samopalu vojáka wehrmachtu jej zabila.
Později se stal členem československé armády, v níž to dotáhl do hodnosti podplukovníka.
Armádu opustil po roce 1968. Důvodem se staly názory, které se tehdy moc „nenosily".
Jako mladík vstoupil do odbojové skupiny, jež nesla název Za vlast a poté se hlásil mezi partyzány srocenými ve skupině Jana Žižky z Trocnova. Partyzáni se zaměřili zejména na znepříjemňování život nacistickým jednotkám na Moravě. Hronek například přinášel informace ze školy, v níž se wehrmacht usadil.
Po odchodu z československé armády pracoval v dolech na Ostravsku.
Nyní už několik let žije v břeclavské městské části Charvátská Nová Ves. Zastupuje Český svaz bojovníků za svobodu a Československou obci legionářskou.
