Do Tokia cestovali rychlovlakem šinkansen. „V Tokiu
 i Osace jsme měli dopředu zarezervovaný hotel v prostém japonském stylu, tedy spaní na slabých matracích přímo na zemi. Tak čisté pokojíky 
a sprchy jsem ještě nikde neviděla," přiznává Richterová.

Deset měsíců studovala Simona Richterová z Podivína v Číně. Na dva týdny ale vyrazila i do Japonska.S čím naopak bojovala, byly japonské záchody. „Mají speciální madlo s téměř dvaceti tlačítky. Na něm jsem měla možnost zvolit, jestli si nechám zadek umýt pravou tryskou, levou tryskou, prostřední nebo zepředu. Jediné, co jsem potřebovala, bylo spláchnout! Po vyzkoušení všech tlačítek a s úplně mokrým zadkem jsem zjistila, že splachovadlo visí přímo nade mnou," popisuje.

S kamarádem z Mexika se vydali i do tokijské části Akihabara, centra nejmodernější elektroniky. „V obrovském obchoďáku jsem se zeptala prodavačů, kde mohu sehnat kabel k mému telefonu. Podotýkám, že na trhu je pouhé dva roky. Se smíchem mi oznámili, že takový telefon se v Japonsku už dávno nevyrábí 
a že jsem naivní, pokud si myslím, že k němu ještě seženu příslušenství," líčí studentka.

V Japonsku ji ohromil 
i tamní pořádek a služby. „Všechno fungovalo, jak má. Lidé jsou velice laskaví. Vždy, kdy jsem se zeptala na cestu, ochotně mi ukázali, kudy jít. Někteří mě na místo dokonce doprovodili. Při čekání na metro jsou Japonci vzorně seřazení za sebou, nikdo netelefonuje. Většinou si mlčky čtou komiksy nebo hrají hry ve svých chytrých telefonech. Když jsem se v metru nekontrolovaně nahlas zasmála, probodlo mě
v sekundě tisíc šikmých očí 
a mně nezbylo doufat, že na mě nezavolají policii," přibližuje ne úplně příjemný zážitek.

Deset měsíců studovala Simona Richterová z Podivína v Číně. Na dva týdny ale vyrazila i do Japonska.Také Richterová potvrzuje, že za každou službu a pozdrav se Japonci hluboce ukloní. „Když před námi servírka na stole omylem převrhla láhev 
s vodou, omluvně se ukláněla několik minut až do té doby, než přišel majitel restaurace s další prosbou o prominutí," říká.

Časem jí ale přehnaná úslužnost začala vadit. „Při cestě zpátky jsem si říkala, že bych z takového života plného disciplíny, speciální etikety, extrémní zdvořilosti a perfekcionismu byla zřejmě brzo v depresi. Zážitek 
z Japonska a Japonců mám obrovský, nicméně zajít si 
s přáteli večer na pivo a nebát se hlasitě zasmát v ulicích má pro mě poněkud větší kouzlo," srovnává.