Jaký význam to pro Salon vín má?
Návštěvnost je už nyní dobrá. Bereme to spíše jako ocenění všech zaměstnanců. Zkrátka, že to, co děláme, děláme dobře. Návštěvníci jsou s našimi službami a víny spokojeni. Je to také ocenění pro vinaře, protože bez nich a jejich dobrých vín by Salon neexistoval. Nemalou roli hraje také přístup k zákazníkům.
Jak moc jste se pouštěli do „volební“ kampaně?
Upozorňovali jsme na sebe. Například na facebooku. V Salonu jsme měli ještě letáčky, hlasovat bylo možné už i tady.
Oslavili jste nějak úspěch?
Zatím ještě plně ne. Ve čtvrtek jsme měli více akcí, takže jsme nebyli všichni pohromadě. Určitě si ale čas na oslavu najdeme.
V čem je podle vás síla Salonu vín?
Od roku dva tisíce se podařilo vybudovat silnou značku. Jde o pojem. Další ročník bude zase rekordní. Do soutěže se přihlásilo více než dvanáct set vín. Navíc když k lidem přijíždí návštěva, která chce ochutnat dobrá vína, často je berou k nám. Vědí totiž, že je nezklameme. V neposlední řadě je důležitý personál. Jak ve sklepě, tak na recepci. Zmínit chci ještě doplňky, jako třeba místní sýry. Obrovským plusem je naše umístění na zámkuv Lednicko-valtickém areálu.
Jak rychle mezi lidmi stoupají znalosti o víně?
Pomalu, pozvolna… Ale stále. Jezdí k nám ti, kteří už ví, do čeho jdou, a cíleně míří za ochutnáním jednotlivých vzorků. Poslední dobou přibývá zájezdů cestovních kanceláří. Tuzemských i ze zahraničí. Máme obrovský nárůst návštěvníků z Asie. Snažíme se je trošku vzdělat. Představujeme jim Českou republiku a místní vína.
Možná je to stereotyp, ale… Narazíte ještě na naprostého laika, jenž do sebe převrátí skleničku najednou?
Jsou takoví. A budou vždycky. Mladí nabírající zkušenosti se postupně učí, ale zase je nahradí noví mladí.
Setkáváte se i s kritikou?
Určitě. Máme na webových stránkách místo, kde lze psát své připomínky. Některé jsou zajímavé. V minulosti se například objevilo přání o časové prodloužení degustace. Vytvořili jsme proto program na sto padesát minut. Pak se ale objevily i žádosti, aby sommeliéři běhali v kroji po sklepě. To moc nejde…
Neříkejte, že byste do toho nešel.
Říkám jim na to, že oni na stavbu také nechodí v obleku. Kroj je hlavně sváteční. Vůbec si třeba neumím představit, že když se naskladňuje víno a běhám s rudlem, že bych si šlapal po mašlích. Některým žádostem se musíme pousmát. Chápu, že návštěvník by rád viděl běhat sommeliery v krojích. Určitě by se s námi chtěli vyfotit, nicméně v deseti stupních Celsia je potřeba být oblečený trochu jinak.
