Podnikání obnovila vinařka už čtrnáct dní po tornádu. Dodnes ale funguje v provizorním režimu. „Tornádo poškodilo i náš rodinný dům, ale priorita pro nás bylo rozjet firmu. Některé dveře ve skladu pořád nejdou zavřít, na dvoře chybí pokrytí střechy na skladu techniky a traktory také mají pořád rozbitá skla. S opravami budeme pokračovat na jaře,“ vysvětluje vinařka.

Vinařství se podle vinařky rozjelo i díky solidaritě lidí. „Jsem hrdá na to, že jsem Češka. Poznala jsem na vlastní kůži, že si umíme pomáhat. Pomoc přišla okamžitě od záchranných složek, kamarádů, ale i úplně cizích lidí. Díky podpoře všech lidí prodej šíleně vzrostl, že jsem myslela, že na konci roku budeme bez vína,“ rozplývá se žena.

Vítr lámal na jihu Moravy stromy. Hasiči měli desítky výjezdů.
Vichr v místech, kde na jihu Moravy řádilo tornádo: za deště se děti bojí ven

Od ledna se osm druhů jejích vín prodává v maloobchodních prodejnách. „Vedoucí obchodů se dozvěděli, že máme zničené vinice a nabídli mi spolupráci. Vážím si toho, že počkali na vyřízení všech formalit, které jsou nutné pro prodej našich vín v řetězci Žabka. Zákazníci tam najdou zajímavá vína jako Aurelius, Pálavu či Noriu, která se hodí jak k masu, tak k sýrům,“ popisuje podnikatelka.

Krom tornáda se neblaze podepsala na rodinném podniku i koronavirová pandemie. „Museli jsme zrušit všechny vinařské akce včetně degustací. Snad nám v březnu vyjde Festival vína v Jihlavě a také doufám, že brzy obnoví i trhy v Kroměříži, kde to mám moc ráda,“ svěřuje se podnikatelka.

Přes sto let tradice

Vyrábět víno ji naučil otec a děda, který rodinné vinařství založil v roce 1900. „Celé dětství jsem strávila se sestrou ve vinohradu. Navíc už patnáct generací naší rodiny se zabývá zemědělstvím, tak jsem v tom chtěla pokračovat a mám blízko k přírodě. V podstatě jsem vínem odkojená,“ směje se milovnice přírody.

Na památku dědy zachovala vinohrad, který vysázel vlastníma rukama v roce 1932. „Z něj vyrábíme cuvée Dědovo červené, Dědovo bílé a Dědovo růžové. Tatínkův praděda se zase stal v roce 1862 hospodářem roku a dodnes máme tento letopočet na etiketách láhví u loga firmy,“ vyjmenovává majitelka rosinného Vinařství Ježková.

Několik stovek lidí prošlo Břeclaví na demonstraci proti novele pandemického zákona.
Demonstrace Chcípl pes: Břeclaví prošel průvod odpůrců pandemického zákona

V čele rodinné firmy stojí už dvanáct let. Předtím patnáct let pracovala jako hasička v Břeclavi. „Systém státní sféry mě postupně přestal vyhovovat. Nelíbilo se mi, že nám veleli mladí lidé, kteří o té práci neměli ani šajnu. V podnikání mě podpořil kamarád, který mi tenkrát řekl běž do toho, chlastat se bude vždycky a tak jsem převzala vinařství,“ směje se hasička.

Přibývá žen vinařek

I přestože je to náročná práce, tak žena vinařství miluje. „Je to řehole po celý rok, ale líbí se mi, že to není jednotvárná práce. Prošla jsem si všechny fáze výroby vína od sběru, řízení traktoru až po vedení firmy. Víno je odraz vinaře, který do něj dává sám sebe a musí to dělat s láskou,“ tvrdí vinařka.

Podle podnikatelky v poslední době přibývá žen vinařek. „Mezi vinaři se cítím jako růže. Berou mě, snaží se mi pomáhat. Vinařství už není jen typicky mužské prostředí . I ženy umí vyrobit kvalitní a dobré víno,“ tvrdí žena.

Zimní festival vína v Němčičkách je tradiční akcí, kdy si mohou návštěvníci projít otevřené sklepy. V nich na ně čekali hudebníci a místní vinaři v krojích či zimních bundách a s tradiční pohostinností.
V krojích i bundách: zimní otevřené sklepy lákaly návštěvníky v Němčičkách

Jejím nejoblíbenějším vínem je červené. „Protože víno pijeme od mládí, propili jsme se až k červenému. Moje oblíbené odrůdy jsou tvrdší červené jako André či Cabernet Sauvignon,“ říká vinařka.

Krom podnikání ráda tráví čas s jejím čerstvě narozeným vnukem. „Ve volném čase ráda chodím na procházky se psem, učím papouška žaka mluvit a starám se o kytky na zahrádce. Těším se až s vnukem v kočárku a psem vyrazím do polí a lesů,“ raduje se vinařka.