Učitelem chtěl být už odmalička. „Když jsme psali, čím bychom chtěli být, tak jsem uvedl, že archeolog nebo učitel,“ prozrazuje na sebe Pavel Pojeta. Nakonec se vyučil na obráběče kovu a v tomto oboru zůstal mnoho let. Před třemi roky však vystudoval magisterský obor speciální pedagogika. „Po absolvování jsem učil na speciální škole v Mikulově. Potom bylo výběrové řízení v Brodu nad Dyjí na pozici ředitele, tak jsem se přihlásil a vybrali mě,“ zmiňuje Pojeta.

K nejmenším má vztah už dlouhé roky. Rád totiž jezdí jako dobrovolník na různé tábory s postiženými. „Na rukou nebo krku nosím korálky, které děti vyrábí. Nesundávám je do té doby, než se roztrhnou,“ svěřuje se otec dvou dcer, z nichž je jedna postižená.
Energie má spoustu a ani nadšení mu neschází. „Nikdy nejsem spokojený člověk. Stále hledám výzvy a to mě nabíjí,“ tvrdí rodák z Brodu nad Dyjí.

Předpokládá, že jako muž ve vedení mateřské školy u některých rodičů mohl vzbuzovat obavy. „Ze začátku nemuseli být rodiče nadšení, ale nyní mám pocit, že jsou spokojení. Snažím se s nimi být v kontaktu,“ říká čtyřiapadesátiletý ředitel.

V tom, že je ředitelem muž, vidí i výhody. „Přece jen pohled muže je trošku jiný než ženy. Jsem zastánce principu, že děti si mají vyzkoušet všechno. S učitelkou se nicméně skvěle doplňujeme,“ uzavírá.