I když… „Pořád jsem předsedou okresního výkonného výboru, připravujeme konferenci. Mám před sebou i další jednání,“ říká Petrů. Návrat do vysoké či komunální politiky ale někdejší starosta Valtic vylučuje. „Už stačilo, budu se věnovat rodině,“ líčí v rozhovoru týdne.

Jaké pro vás byly uplynulé dny?
Rodina přijala výsledek voleb s úlevou. Jedenáct let jsem trávil v Praze. Moc si mě ale neužila ani předtím, kdy jsem byl starostou Valtic. I osobně jsem cítil, že si potřebuju oddechnout. Kampaň byla náročná.

Když jste pro Deník bezprostředně reagoval na výsledky voleb, mluvil jste mimo jiné o tom, že se ČSSD musí sjednotit. To samé se říkalo po roce 2013, kdy došlo k lánskému puči. O rok později byla ČSSD rozštěpená na regionální úrovni, kdy se do sporu dostali spolustraníci v Břeclavi… Teď to slyším zase. Proč je u vás na tolika úrovních tolik rozkolů?
Jsme stranou, kde je hodně názorů. Nejde o jeden proud. Silné pozice mají krajské či okresní organizace. Diskutujeme na více úrovních.

Jenže u vás se jen nediskutuje, ale mnohdy se vztahy velmi vyhrotí.
Byl jsem v předsednictvu strany, takže vím, jak to tam vypadalo. Když je sjezd, delegáti volí svého předsedu. Nemůže to ale fungovat tak, že na někoho ukáží a někdo další přijde a na předsednictvu chce, aby v případě neúspěchu odstoupil jen předseda a ostatní členové předsednictva ne. To se týkalo onoho lánského puče a předsedy Sobotky. Ti samí lidé, kteří puč vyvolali, prohráli při následných krajských volbách s ANO o jedenáct procent a nikdo z nich nevystoupils tím, že dává svou funkci k dispozici. Celkově si ale myslím, že strana funguje. Byť ne ideálně.



Ve Valticích jste ve volbách do sněmovny získali přes dvanáct procent, ANO devětadvacet. Počet vašich preferenčních hlasů se zastavil na sedmasedmdesáti. Co na to říkáte?
Výsledky se do zhruba osmi procent pohybovaly po celé republice. Ukazuje se základní věc: tyto volby byly o centrální politice. Vezměte si, že ve Valticích ANO nikdy nic neudělalo. Druhé SPD stejně tak. Přesto získaly hlasy. Jako regionální politik můžete pomoci pár procenty, ale to hlavní záleží na centrální politice. Já, kolegové a moje předchůdkyně jsme do Valtic přinesly dohromady stovky milionů korun. Ti, co tam udělali hodně, neuspěli. Ti, co zvládli marketing, ano. Doba se změnila.

Po volbách jste oznámil, že v politice končíte. Za rok jsou například komunální volby. Platí vaše rozhodnutí stále?
Nebudu kandidovat. Mám svůj věk a angažovat by se měli mladší. V komunální politice jsem byl pětadvacet let. Důvěru mají navíc jiní.

Ptám se, protože ČSSD je momentálně ve špatné kondici. Necítíte, že je potřeba jí nějak pomoci?
Toho se nevzdávám. Chci dále pracovat jako předseda okresního výkonného výboru. Rád pomohu, poradím.

Na billboardu už vás ale neuvidíme.
Na billboardu už mě neuvidíte.

Dokáže podle vás ČSSD získat zpět množství voličů, které nyní ztratila?
Politika je sinusoida. Dříve jsme se u moci střídali my a ODS. Je to logické. Kdo je u vlády, míří na něj více kritiky. Kdo tam není, skoro nic neriskuje. Kdyby teď ČSSD skončila v opozici, může to být užitečné. Partaj se dá dohromady, přijdou mladší lidé…

Počkejte, říkáte kdyby. Dokážete si představit ČSSD v nové koalici pod premiérem Babišem?
Nedokážu. Je velkým poučením, že s takovým člověkem nemohou do koalice jít. Je to predátor, který si vše úspěšné vezme na sebe a to neúspěšné shodí na koaličního partnera.

Pardon, není tohle tak trochu předvolební politický um? Nechybělo právě toto vaší straně?
Takhle pracovat neumím. Když něco slíbím, dodržím to. Zakládal jsem si na tom, aby se na mě nahlíželo jako na seriozního člověka. Neuměl jsem nikdy slibovat a tlachat. Dám příklad.
Důchodcům jsme zvedli penzi o tři sta korun. Naše ministryně navrhovala čtyři sta padesát, Babiš řekl, že ne. Že na to nejsou peníze. Nakonec došlo na onu shodu: tři sta korun. Babiš pak prohlásil, že našel peníze a že zvedl důchody. Marketing. Co ho to stálo za práci?



Pakliže to bylo takhle, tak navenek tři věty.
Tři věty. Ministryně Marksová prosadila změnu mechanismu pro výpočet důchodů. Aby se při zvyšování vycházelo z inflace a průměrné mzdy. Ale prodává to zase někdo jiný.

Když jsme u toho: nepotřebuje vaše strana „silného vůdce“, kterému budou také stačit tři věty?
Jsme demokratická strana, ale… Lidí mají rádi jednoduchost. Pravda je taková, že se na klasické politické strany momentálně nahlíží s despektem. Mnohé si to udělaly samy. Nadávaly si mezi sebou do korupčníků a zlodějů. Lidi začali být přesvědčení, že všichni jsou darebáci. Každý, kdo pak došel nový, využil jednoduchých hesel jako proti korupci a podobně… Tak to je. Současné předvolební kampaně jsou navíc velmi vzájemně dehonestující. Dříve to tak nebylo, hůře se s tím proto smiřuji.

Otevírá se při současném stavu sociální demokracie cesta zpět například pro Michala Haška, Jeronýma Tejce, Jiřího Paroubka, případně Zdeňka Škromacha?
Nevím. Nicméně vstupovat do dvakrát do stejné řeky nebývá moc šťastné. Nechci nad tím spekulovat, ale nevidím to moc aktuálně.

U ČSSD bylo chvíli znát, že cílí na mladé levicově smýšlející lidi proevropského ražení. Pak jste se zase vrátili k tradiční skupině. Kudy by tedy strana měla kráčet?
Sociální demokracie tady vždy byla především pro to, aby chránila zaměstnance, lidi v nouzi… To je naše doména, kterou nemůžeme nikdy opustit. Je patrné, že musíme být více vidět. Samozřejmě s těmi, kteří budou mít energii a nebudou se bát si odpracovat svoje. Neméně potřeba je charisma a jednotnost.

Tudíž nejste pro změnu, na kterou to u ČSSD chvíli vypadalo.
Nemůžeme opustit tradiční voliče.



Jak bude podle vás vypadat nová vláda?
Všechno to směřuje k dohodě ANO a pana prezidenta. Vznikne menšinová vláda s něčí podporou. Vypadá to celkem jasně: pan prezident potřebuje pana Babiše. Kdyby totiž postavil kandidáta do prezidentské volby, pan Zeman by neobhájil.

Andrej Babiš už oznámil, že svého kandidáta stavět nebudou.
Jasně, protože i on prezidenta potřebuje. Miloš Zeman je teď velký hráč. On je ten, kdo Babiše pověřil sestavováním vlády.

A poslední dotaz: kdo bude po lednových volbách prezidentem?
Zdravotní stav pana prezidenta není ideální. Když se sejdou evropští lídři, jsou to lidé energičtí, reprezentativní. Tak moudrý člověk jako pan prezident – aspoň jsem ho za něj považoval – by měl mít sebereflexi. Možná by mu jeho nejbližší měli říct, že může být platný i jinak. Třeba jako poradce nové hlavy státu. Každý máme své fyzické a duševní možnosti. Nikdo nemládne. Být v takové funkci dalších pět let je na zvážení. Každopádně je to ale jeho rozhodnutí.