„U hasičů jsem začínal na výjezdu v Hodoníně. Tam jsem působil čtrnáct let a postupně se propracoval výš,“ vzpomíná Havlík. Při práci si nejprve dodělal střední školu a pak úspěšně zvládl i vysokou. V Hustopečích působil jako velitel hasičů asi rok a pak se přihlásil do výběrového řízení na velitele břeclavské požární stanice. A uspěl.

Za své dlouholeté zkušenosti a práci v terénu dostal nedávno medaili, která nese označení Za věrnost třetího stupně. Toto vyznamenání se uděluje vybraným hasičům, kteří strávili minimálně deset let ve službě.

A co mu vlastně hasičské povolání dává? „Je to naplnění roků, které člověk touto prací stráví. Není to takový stereotyp, pořád se tam něco děje,“ říká na vysvětlenou, proč si záslužnou a zároveň nebezpečnou práci vybral.

Jak přiznává, začátky pro něj – ostatně jako pro mnoho dalších, kteří si vybrali službu u hasičů – nebyly jednoduché. „Každá práce má svoje pro a proti. Ze začátku u dopravních nehod to bylo horší. Specifika zásahů byla různá, ale časem se to zlepšilo. Něco se dá naučit a něco se člověk učí pořád,“ vysvětluje zkušený velitel.