Sotva lokomotiva opouští „hranice" nádraží, stanoviště mění i její obdivovatel. Stačí pár kroků a mizí v mraveništi, které z dopravního uzlu v Břeclavi vytváří tisíce lidí. Přilákal je Národní den železnice.

Vlaky, koleje, nástupiště, technologie, poutavá historie… To vše je fenomén, kterému patří sobotní den. „Mám 
k tomu vřelý vztah, který je daný nejen tím, že na železnici pracuju. Jde také o koníček, člověka to musí bavit. Přitahují mě na tom dynamické změny, v železniční dopravě se pořád něco děje," vypráví návštěvník Petr Kožaný, jenž sbírá historické fotografie či takzvané nádražácké čepice.

Masaryk na cestě

V břeclavské stanici v tu chvíli panuje mumraj. Lidé přechází z místa na místo, hledají nejlepší úhly pro focení, obdivují rozličné soupravy nebo s dětmi prochází jednotlivé vagóny.

Nechybí mezi nimi ani ten, jenž patřil prvnímu československému prezidentu Tomáši Garrigue Masarykovi. Pro nadšence dob minulých: vagón byl v provozu od roku 1930, dřevěné obložení je mimo jiné z australské třešně, světlo zajišťuje lustr s 86 žárovkami, zvládal rychlost až 140 kilometrů v hodině a Masaryk s ním poprvé vyjel na francouzskou Riviéru, kde se zotavoval. Tolik vzdálenější historie. Tu nedávnou si na místě připomíná Břeclavan Jan Krátký. „Moderní vlaky znám, přišel jsem se proto podívat zejména na ty starší. Jsem zvědavý," usmívá se Krátký. A doplňuje. „V mládí jsem lepil papírové modely vlaků. Dnes jsem vzal jeden i pro vnuka, aby se jej pokusil dát dohromady," pokračuje muž. Mluví o modelu, který se o několik hodin později objeví v daleko větším měřítku v nádražním vestibulu. Jde o připomínku mašiny, která před 175 lety zastavila v Břeclavi. „Jsme spokojení, vše je podle plánu. Přijelo vše, co mělo. Počet návštěvníků se přehoupl přes třicet tisíc," říká Kateřina Šubová, mluvčí Českých drah, které akci pořádají.

Cigánski diabli

V okresním městě však nejde o jedinou záležitost, která táhne davy. Sobota je druhým dnem, kdy pokračují Břeclavské svatováclavské slavnosti. Lidé volně přechází mezi programy. Zámecká louka v centru, kde se slavnosti konají, je zaplněná stánky, hudebníky, kolotoči… A hlavně návštěvníky. Jedí, popíjí, baví se.

Klíčové je počasí: zataženou oblohu střídají sluneční paprsky. „Vypadá to dobře. Připravili jsme hudební program, který potrvá až do půlnoci," pochvaluje si jeden z pořadatelů Petr Vlasák.

A vypíchl další důvod, proč se slavností zúčastnit. Vstup zdarma. Na všechny vystupující. „Určitě stojí za to si poslechnout třeba skupinu Neřež se slovenskou Superstar Katkou Koščovou, Cigánski diabli nebo orchestr z Jedličkova ústavu The Tap Tap," míní Vlasák.

Výběr na lidi funguje. Důkaz: do dálky se nesoucí potlesky.