Natěšená a s žaludkem křičícím hlady se vydávám do Mikulova na již třetí ročník Pálavského Gulášfestu. Čeká mě tam však nejen libá vůně bombardující chuťové a čichové smysly. Jako dodatek navíc gratis obdržím svěží, leč přetrvávající dešťové kapky.

Vystoupím z auta s jedinou jistotou. Totiž že neodolám. Zláká mě hned první kotlík. V něm svoje voňavé páry upouštějí hovězí dršťky. Nechám si nandat rovnou několik naběraček. Hlavního kuchaře svojí rozhodností a volbou velmi překvapím.

„Nejsem moc zvyklý, že by si ženy dávaly dršťkový guláš. Spíše u kotlíku postávají muži. Ženy tomuto druhu guláše příliš neholdují. Asi je to tím, z jaké části těla hovězího dobytka dršťky pocházejí,“ snaží se odtušit kuchař Luboš Hartl, který se svými pomocníky přijel do Mikulova obšťastnit labužníky až ze slovenského Sence.

Zatímco hltavě polykám výtečnou pochutinu, vysvětluje mi, co je hlavním tajným kořením jejich receptu. „Do guláše dáváme přísadu, kterou zná a používá v kuchyni jen málokdo. A tou je ženšenové koření. Díky němu je gulášek jiný. Hodně zvláštní. Je to asi tím, že má ženšen dobré vlastnosti, které si sedí s dršťkami,“ osvětluje znalecky můj hostitel.

Jak dodává, důležité je také odhadnout množství přísad a všeho dát tak akorát. „Nejsme už nejmladší, takže se v tom vyznáme,“ usmívá se sympatický Slovák, který s pomocníky na mikulovském Gulášfestu vaří už podruhé.

„Moc se nám tady líbí. Tedy až na to počasí, ale to neovlivníme. Navíc tím, že tady vaříme, svým způsobem utužujeme přátelské vazby mezi Slováky, Čechy a Moravany,“ zamýšlí se Hartl během toho, co pomocí velkého kusu výtečného domácího chleba likviduji poslední zbytky kulinářské lahůdky.

Můj žaludek však ani obrovská porce zcela neuspokojila. U kotlíku s předvolebním gulášem se střetávám se stejně hladovou Jarmilou Ševčíkovou ze Zaječí.

„Jsem tady už podruhé, ale asi bych moc jíst neměla. Byla jsem totiž na operaci se žlučníkem,“ říká opatrně starší žena, kterou přesto vůně vařícího se masa ve vlastní šťávě zlákala.

„Vzala jsem si ještě vegetariánský guláš. Ačkoli bych jej už jíst neměla, nejspíš trošku ochutnám,“ dívá se Ševčíková zálibně do misky, jejíž obsah vyplňuje sója, fazole a hlíva ústřičná.

V bříšku mám jako v pokojíčku. Ke spokojenosti mi chybí snad jen sklenka dobrého vína. Protože ale řídím, musím se spokojit s vodou. Stejně jako Ludmila Malinková z Rakvic.

„Přijeli jsme s přáteli před chviličkou, chystáme se tady strávit celý den. Zatím jsme toho moc neochutnali. Jen guláš na olivách z Velkých Pavlovic. Ten byl výborný. Chystáme se ještě na vegetariánský. No a pánové určitě neodolají rakouskému,“ sdělila své dojmy Malinková, jež přijela s manželem a přáteli.