„Tak jako my máme taky v Praze grafita, to jó. Ale tak hezký jako v Mikulově, to né. Přitom jsou jenom černobílý, žé," vítá mě z pódia na mikulovském Náměstí hlas bavičky Ivy Pazderkové. Humor dlouhonohé blondýny návštěvníky Pálavského vinobraní bere. A to jak místní, tak ty, kteří zpěvavou češtinou hlaholí kolem mě.

„Můžu se vás jako zeptat, co je tak drahýho na známkovým víně? Dyť to musí chutnat po lepidle, ne? A pozdní sběr? To někdo zapomene posbírat a ještě nasadí cenu," pokračuje Pazderková, která se v televizi a rádiu proslavila rolí prostoduché blondýnky.

S ohlušujícím rachotem středověkých bubeníků a bojovníků ji přerušuje historická část nočního programu. Lidé namačkaní na Náměstí se rozestupují před průvodem s bubny a loučemi. „Kde jste byli, chásko líná? Zase v krčmě, že" začíná zhurta mikulovský markrabě Rostislav Koštial.

Chantal je na cestě

Lichtenštejnský vojevůdce se však nenechá a slibuje, že v sobotu se na slavnosti vrátí i s králem Václavem čtvrtým, kterého drží ve Vídni. Nebude prý chybět ani jeho choť, šarmantní Chantal Poullain.

Poté se program nadobro ubírá dvěma směry. V zámeckém parku zůstávají romantické povahy, jež hledají spojitosti mezi nespoutaností koní a vínem. Do amfiteátru zase vyráží ti tancechtiví.

Projíždím okolo, abych alespoň z dálky nasál atmosféru. Nestačím se divit. U amfiteátru vyrostlo další město. Je plné kolotočů, velkoplošných obrazovek a stánků. Všude davy lidí, aut a blikajících světel. Silnici křižují policejní auta a noční rozjezdy autobusů, které sbírají skupiny návštěvníků. Vypadá to na večírek až do rána.

V sobotu odpoledne sice na pár vybledlých, nebo naopak „ruďučkých" tváří narazím, většinou ale Mikulovem korzují páry, které koštují a s úsměvem si užívají posledních záchvěvů letních teplot. Slunce svítí celý den a je příjemných třiadvacet stupňů.

V amfiteátru je narváno už od pravého poledne, kdy hrál Čechomor. Hlava na hlavě je ale taky na Náměstí, Kozím hrádku či Svatém kopečku.

Nejpříjemnější atmosféru tak pro mě má v pátek i sobotu zámecký park. Trávník je doslova zaplněný odpočívajícími páry, nikam se nespěchá, nikdo se netlačí, hudba doléhá z okolních scén. „Na zámku je krásně živo, hodně dělají i degustace vín. Chtěli jsme vinobraní roztáhnout, aby bylo co nejpříjemnější. To se nám, myslím, podařilo," usmívala se jedna z hlavních organizátorek Lenka Křivánková.

Atmosféra akce jí dávala za pravdu. Pětašedesátý ročník se vyvedl nejlíp, jak mohl.