„Vše vzniklo, když jsme se s kamarádem Tomášem Strnadem smáli vtipu o policajtech, kteří si nesou na výšlap na Sněžku futra. Jednoduše proto, aby si měli o co otevřít pivo. No a jelikož je Sněžka daleko, rozhodli jsme se z hecu přejít s futrama Pálavu. Teď už je to doslova jarní tradice," popisuje vznik tradice její spoluzakladatel Jaroslav Maniš z Lanžhota.

Před sedmi lety se přes Pálavu vydali pouze ve dvou. Postupně ale počet účastníků netradičního výletu narůstal až ke dvaceti. „Hned první rok jsme narazili na fotografa, kterého to tak zaujalo, že se k nám přidal. Od té doby přibírají naši kamarádi své přátele. Futra tak znamenají setkání a seznámení se s lidmi, které by člověk běžně třeba ani nepoznal," pochvaluje si šestařicetile­tý muž.

S několikakilovým železným rámem prochází recesisté trasu dlouhou necelých patnáct kilometrů. Z Dolních Věstonic putují přes Děvín do Klentnice, kde se občerství. Přes Sirotčí hrádek a Stolovou horu pak dorazí do Mikulova. Do Břeclavi se vrací společně vlakem.

„První rok nám z Lanžhota ujel vlak, tak jsme chtěli do Břeclavi autobusem. Řidič nás ale nepustil. Teď už jsem s Borsem domluvený. V Šakvicích pro nás letos autobus dokonce couval. Ve vlaku problém nebyl. Jen museli volat vedoucí, jestli futra počítat jako kočárek, nebo kolo," smál se Maniš.

Přestože jsou na trase přes Pálavu široká místa, kde mohou nést rám ve čtyřech, najdou se i kritické úseky. „Letos bylo ještě dost zima. A jít ve dvou s futrama do kopce v bahně a sněhu není úplně snadné. Na několik pádů tak došlo," přiznává.

Přestože je recesistická parta otevřená, masovou nebo oficiální akci z Futer dělat nechce. Pokud ale přijde někdo s přáteli, kteří se pravidelně účastní, domů ho nepošlou.

„Člověk ale nesmí být puritán. S sebou si neseme kořalku proti zimě a piva, kvůli kterým máme futra s sebou. Hlavní pravidlo ale je, že co si kdo na Pálavu přinese, to si odnese. Pokaždé všechny varuju, že když bude někdo v přírodě dělat binec a nechá za sebou odpadky, dostane ode mě osobně přes hubu," uzavírá Maniš.