Sobota, krátce před polednem: Velké Bílovice jsou v hledáčku stovek lidí přijíždějících na soutěž o nejlepší zelnou polévku. Vůně zelňaček se line náměstím k hladovým hostům ze vzdálených míst i zahraničí. Stranou hlavního dění postává s kamarádkou například Matěj Kováč. „Spojili jsme akci s návštěvou. Dopoledne jsme nakoupili víno, teď se těšíme na oběd. Zelňačky fakt můžeme," říká muž s pousmáním. Zelňačkové klání je na Břeclavsku výjimečnou akcí svého druhu.

Přehlídku gulášů lze v roce ochutnat na několika místech, houfně navštěvovaná specifická událost částečně spojená s recesí je ale záležitostí jak říkají místní čistě bílovskou.

Starostka Marie Vlková tvrdí, že právě díky tomu se soutěž zrozená v roce 2010 stala vyhledávanou i mezi přespolními. „Zelňačky jsou pro nás ukončením sezony. První ročník navštívilo kolem šesti set padesáti lidí, loni už to bylo dvakrát tolik. Týmy se postupně mění, letos je jich jednatřicet," vypočítává starostka Vlková.

Přestože se kotle mají zpřístupnit nedočkavým strávníkům až s úderem poledne, mnohé kuchařské týmy tlaku zájemců neodolávají. Misky se plní před dvanáctou, a už tak přecpaný prostor mezi stánky se mění v místo pro trpělivé.

Velkobílovčanka Jana Pinkasová si velký zájem o polévky užívá každoročně. „Vařit jsem tady nikdy nezamýšlela, je pohodlnější se přijít jen najíst," usmívá se. A vzápětí doplňuje: „Hodně lidí sem tentokrát přitáhne hezké počasí. Jestli ale lidi chodí hlavně kvůli jídlu? Jasně, to je hlavní," vypráví Pinkasová rozhodně.

Vedle ní stojící Františka Zálešáková z Hustopečí pobaveně přikyvuje a ochutnává u toho jeden ze vzorků. „Ráda jich vyzkouším co nejvíce, samozřejmě ne celé porce. Která polévka bude nejlepší, tu si pak koupím i domů," zmiňuje nad kouřící miskou a pochvaluje si atmosféru. Mluví o ní jako o příjemné, předvánočně laděné.

Krmení několikasethlavého davu trvá přibližně hodinu. Do misek nalévají polévku týmy složené z domácích, ale nechybí ani sestavy z Ostravska, Valašska či Prahy. Kolegy z hlavního města má třeba Barbora Zavadilová, jež vaří za tým s názvem Zevláci. „Byla jsem tady před čtyřmi lety, tehdy ještě jako návštěvník. Tentokrát je to jiné. O recept se s vámi však nepodělím, je tajný," kroutí Zavadilová hlavou.

Nakonec alespoň prozrazuje, že se Zevláky sází především na domácí suroviny. Líčí, že i zelí si šlapali sami.

To její soupeř, Karel Rybecký z týmu reprezentujícího velkobílovickou část Belegrady, mluví o zelňačce jako o „nejkomplexnější polévce". Chybět nesmí zelí, brambory, uzené maso nebo houby. „Slováci do ní dávají také fazole. Osobně jsem spíš na ty hustější, v týmu se na receptu shodujeme těžko, ale nakonec společnou cestu přece jen nacházíme," sděluje Rybecký.

Střih. Kotle jsou dávno prázdné, břicha plná. Hodiny překračují druhou odpolední, když jsou jasné výsledky. Komise ukazuje na nejlepší vzorky. Zlatí jsou domácí hasiči, stříbrný je Jezdecký klub Mustang a bronz berou Bílovští gentlemani. Tentokrát všechna cenná umístění zůstávají doma.