Přestože je sama vášnivou čtenářkou, ještě před pár lety by tuhle původní profesí učitelku ani nenapadlo, že jednou knihovnu povede. „V knihovně pracuji jedenáct let, což není až tak dlouhá doba. Ocenění vnímám jako ohodnocení naší práce, snah a služeb, které lidem v Mikulově nabízíme,“ usmívá se Salajková.

Ke knížkám měla blízko odjakživa. „Podědila jsem tuhle lásku po babičce a mamince, pro kterou je čtení velkou vášní dodnes. Ještě než jsem v knihovně začala pracovat, tak jsem si jako častý návštěvník říkala, co vše by se zde dalo zlepšit a změnit, abychom čtenářům nabízeli ty nejlepší služby na vyšší úrovni,“ vypráví ředitelka.

Káně lesní při lovu. Ilustrační snímek
Káně přišlo o ráj pod Pálavou s nárůstem těžby, tvrdí vědec. Lesníci se brání

Byla při tom, když do knihoven přišla modernizace, změnil se výpůjční systém a přestaly existovat knižní lístky. Patřila k průkopnicím výstav, besed a setkání se zajímavými osobnostmi, především pak regionálními, pro širokou veřejnost. „Technologie jsou mojí parketou. Máme nyní i přehled, co čtenář třeba za posledních deset let přečetl. To se nám hodí i teď v covidové a pocovidové době, kdy jsme přišli se službou rozvozu knih seniorům. Musím přiznat, že jsme si je trošku rozmazlili, mnozí už nechávají výběr na nás s tím, že jim vždycky dobře poradíme,“ prozrazuje sympatická dáma.

Táhnou za jeden provaz

Na fungování knihovny ji ani zpočátku nic výrazně nepřekvapilo. "Ze školství jsem byla vycvičená a zvyklá zpracovávat různé závěrečné a výroční zprávy či nejrůznější hodnocení. Spíše mě udivilo, že to po mně tehdy nikdo vlastně ani nechtěl," směje se Salajková.

Zámek Lednice
Mystické video: vedení lednického zámku jím láká k prohlídkám

Především v době kronavirové pandemie a období mezi jednotlivými lockdowny ji velice pozitivně překvapila spolupráce knihoven mezi sebou. "Řekla bych, že covidová doba přispěla k tomu, že knihovnické sekce a obecně knihovníků si lidé nyní hodně cení. Táhneme za jeden provaz, sdílíme mezi sebou zkušenosti a informace. O konkurenčním boji se nedá vůbec hovořit. Velice mile mě také překvapilo, jak se jednotlivé knihovny zapojovaly a vymýšlely nejrůznější hry pro malé čtenáře, kteří zničehonic zůstali doma s rodiči na distanční výuce," vyzdvihuje žena.

Ročně v její knihovně přibude na dva tisíce nových titulů. „Pochopitelně není v našich silách si všechny přečíst, přestože jsme výkonné čtenářky. Říkám, že vlastně non stop celý den pracujeme. Poté, co přijdeme z práce domů, nezřídka opět zasedneme s knížkou,“ říká v nadsázce Salajková.

Recenze čtenářů

Ona i její kolegyně mají přehled o tom, jaké knížky jsou momentálně na trhu k dostání, i jaká je jejich úroveň. "Mám skvělé spolupracovnice, každá má svoji prioritní zónu, ve které se výborně orientuje. Ví, který spisovatel je čtený, kdy vydává další knihu a podobně. Protože se často orientujeme jen na základě recenzí nebo nakupujeme navazující díly či řady, rozhodli jsme se před časem dokonce zavést službu hodnocení čtenáře, kdy sami naši čtenáři dávají na knížky jednotlivé recenze," překvapuje knihovnice.

Sama vyhraněný žánr nemá. „Zpravidla se ke knížkám nevracím, ačkoli Bohumila Hrabala nebo Roberta Fulghuma mám moc ráda. Často volím na základě životního období a rozpoložení, ve kterém právě jsem. Mám ráda historické romány a propadla jsem i severskému krimi. Naposled mě ale zaujala například Geniální přítelkyně,“ vyznává se oceněná ředitelka.

V Archeoparku Pavlov si návštěvníci pohladí třeba kožešinu soba nebo bizona, zjistí, jak velký byl zub mamuta.
Pravěk na dotek. Archeopark nabídl i pohlazení bizona. Podívejte se

Přestože miluje vůni tištěných knih, nepohrdne ani těmi elektronickými. Třeba na dovolené. "To si s sebou vozím čtečku. Číst můžu na pláži, v posteli bez svitu lampičky, zkrátka všude. A nemusím s sebou vést stohy knížek. Ovšem jakmile dorazím domů, čtečku odložím a sáhnu po klasice," směje se Salajková.

Mikulovští čtenáři se podle ní ve svém knižním vkusu příliš vůči republiky nevychylují. "Velký zájem je o Vlastimila Vondrušku a historickou fikci, dále pak o ženské romány či romantické příběhy. Velice čtená je nyní například Alena Mornštajnová," vyjmenovává Salajková.

V plánu je komiks

Služby mikulovské knihovny hojně využívají také maminky s malými dětmi. "Dříve jsme nemívali skoro žádná leporela. Později jsme je i kvůli poptávce začali více nakupovat a musím říct, že se nám to skutečně vyplatilo. Kromě malých dětí máme mezi čtenáři také školáky z prvních stupňů. Většinou třeťáky či čtvrťáky. Z nich se později rekrutují naši budoucí čtenáři, kteří chodí pravidelně. Ovšem je třeba přiznat, že takových moc není. Velkou roli při formování malého čtenáře hrají rodiče. Často ho nevědomky nutí do knih, které měli třeba oni sami rádi. Ovšem neuvědomují si, že tím dítko mnohdy i odradí, ono potom odchází zklamané a cestu ke knížkám si třeba ani nenajde," upozorňuje ředitelka.

V pohořelické místní části Velký Dvůr vybudují novou kanalizaci.
Pohořelice: přetrpí omezení, pak získají ve Velkém Dvoře kanalizaci

Spolu s dalšími kolegy nyní intenzivně pracuje na projektu o historkách a pověstech z Podpálaví. "Jde nám o to přiblížit náš kraj lidem, kteří v něm žijí. Sbíráme proto různé pověsti, historické události a nejrůznější zajímavosti, o kterých se moc neví, a které chceme potom zpracovat do komiksu. Doplněný o krásné ilustrace bychom ho potom rádi vydali letos před Vánoci. Tedy pokud se nám podaří sehnat peníze," zmiňuje knihovnice.

A jaké že je její největší přání? "Abychom v Mikulově měli konečně místo hasičárny novou knihovnu. To je náš jediný cíl. Prostory, které máme k dispozici, nejsou bezbariérové a v návaznosti na množství akcí, které nabízíme, ani dostačující," zdůvodňuje žena.