„Jsem třídním 1. A, ale ti mě nepřihlásili, jelikož se ještě tolik neznáme, protože je učím teprve od září. Mají v tom prsty studenti druhých ročníků, které taktéž učím. Takže jsem asi taková výjimka mezi ostatními nominovanými," říká nesměle pedagog Stanislav Rubáš.

Součástí přihlášky do soutěže je i popis jeho příhody prožité společně s žáky. Ti si pro něj přichystali například překvapení v podobě narozeninové oslavy s řízky, bramborovým salátem, muffiny a dětským šampusem.

„Pan profesor si sedl ke stolu se slovy to jsem tedy opravdu nečekal. Pak vytáhl ze saka nůž a vidličku a s pobaveným úsměvem se dal do prvního narozeninového chodu," napsali studenti.

S ženou a dvěma dětmi žije v Židlochovicích na Brněnsku. Každý den tak za prací dojíždí. Domů ze školy jezdí kolem třetí hodiny. Pokud zrovna netrénuje se studenty šachy nebo aikido. Japonskému umění sebeobrany se věnuje už patnáct let.

„Na gymnáziu vedu klub aikido třetím rokem. Letos tam chodí osm dětí, ale i za tento počet jsem rád. Většina mladých dnes už radši sedí u počítače, než by trápili své klouby," neskrývá učitel zklamání.

To, že zrovna jeho studenti navrhli do soutěže, ho potěšilo. „Nese to s sebou i různá úskalí, ale to, že mě vybrali, je hezký pocit," popisuje Rubáš.

Součástí regionálního kola, do kterého velkopavlovický kantor postoupil, je pohovor a obhajoba návrhu samotnými studenty. „Tři, kteří jsou nejvíce zainteresovaní, mají za úkol obhájit svou nominaci. Může to být například nějaká vtipná scénka, hlavně, aby to ohromilo porotu. Mě samotného pak čeká pohovor," přibližuje úskalí soutěže oblíbený učitel.