Lichtenštejnský lovecký zámeček, který téměř celý zmizel v šedesátých letech minulého století, mohou od středečního dopoledne lidé s trochou představivosti obdivovat v jeho původní kráse. A to díky nově instalovanému Oknu do historie od slovenského studia ARD systém. „Skrze okno, což je vlastně skleněná tabule v dřevěném rámu, si návštěvník může alespoň touto formou připomenout, jak vypadal Katzelsdorfský zámeček v době, kdy existoval,“ přiblížil na místě redakci Deníku historik Daniel Lyčka, který je současně předsedou Spolku pro obnovu Katzelsdorfského zámečku.

Podklad pro vznik pomyslného okna do minulosti vychází z dobových fotografií, v tomto případě jde o snímek z roku 1956. „Je zde vidět i detaily, které se však nepodařilo přesně zachytit. A to jsou reliéfy v průčelí pocházející zhruba z roku 1820, jež se do dnešních dnů nedochovaly. Jsou na nich viditelné lovecké prvky. Na levé straně je ulovený jelen a srnec či lesní rohy, na pravé pak taktéž ulovený jelen, lesní roh a dva bezkřídlí andělíčci lezoucí po zácloně,“ ukazoval Lyčka.

Lednický zámecký park je velkým lákadlem pro turisty.
Korejci po covidu objevují jižní Moravu. Láká je Lednice i Mikulov

Podle původních plánů i archivního výzkumu byla stavba zámečku dokončená s okny v průčelí. Reliéfy je nahradily až později. „Okna navrhl knížecí architekt a knížecí stavební ředitel Joseph Kornhäusel. Nicméně knížeti Janu I. Josefovi, když sem při dokončení stavby v roce 1819 přijel, se z nějakého důvodu okna nelíbila a rozhodl, že na jejich místě vzniknou právě reliéfy,“ připomněl zajímavost historik.

Při instalaci, která trvala jen několik málo hodiny, byly i spoluautorky okna – projektová manažerka ARD systém Denisa Beňadik Veselská a projektantka Jana Dědičová. „Zabýváme se výrobou informačních systému turistických značení. Především v době covidu jsme ve firmě pociťovali čím dál větší hlad po historii. Proto jsme začali s vývojem různých systému, při něm vzniklo i okno do historie. Lidé se díky němu podívají jak do budoucnosti, tak třeba i do minulosti na to, co jak vypadalo, nebo naopak na to, co jak vypadat bude,“ vyprávěla Beňadik Veselská.

Měli skvělé podklady

Dámy, které na projektu pracovaly i se všemi povolováními asi půl roku, původně zamýšlely kovové orámování. Kvůli památkářům má však okno Katzelsdorfského zámečku rám nakonec dřevěný. „Myslím, že se nápad povedl. Měly jsme skvělé podklady, což většinou bývá potíž, a terén je tady taky dobrý,“ pochvalovaly si ženy shodně.

Okno do historie si budou moci lidé prohlédnout při vůbec první akci od doby knížete Jana I. Josefa z Lichtenštejna už tuto sobotu. Od dvou hodin odpoledne se zde uskuteční happening osmého ročníku Lednicko-valtického hudebního festivalu.

Zdroj: Deník/Iva Haghofer

„Toto okno je vůbec prvním, které jsme v České republice s kolegy umísťovali. Dohromady nás s panem Lyčkou svedla náhoda, objevil nás na Pováží, kde jsme takto instalovali na sedm hradů,“ zmínila projektová manažerka.

Okno do historie vyšlo na asi třicet tisíc korun. Peníze na něj uvolnil jak Dobrovolný svazek obcí Lednicko-valtického areálu, tak i město Valtice či mecenáš Roman Hrabovský.

Katzelsdorfský zámeček
- postavit jej nechal kníže Jan I. Josef z k Lichtenštejna, který panoval v letech 1805 – 1836
- stavbu započal architekt Josef Kornhäusel. V roce 1819 ji dokončil Franz Engel
- v roce 1953 odešel poslední hajný, ze stavby vznikl seník, který o tři roky později vyhořel
- v roce 1957 stavení lidé postupně rozebrali, v šedesátých letech zaniklo úplně
- o obnovu zámečku již několik let aktivně usiluje Spolek pro obnovu Katzelsdorfského zámečku, který vede tamní historik Daniel Lyčka
K ČEMU ZÁMEČEK SLOUŽIL?
- Zámeček sloužil historicky hlavně na podzim, v době parforsních honů na Lednicko-valtickém panství. To ostatně potvrzují i zápisky z deníku knížete Clary-Aldringena z dvacátých let devatenáctého století. Panstvo s velkou pravděpodobností vyjelo z Randez-vous přes Boří les, který byl v té době ještě spojený s Katzelsdorfským. Putovali tak z jednoho saletu na další. Ve velkém sále měli připravené občerstvení. Jedli, pili a bavili se. Svoje místo měla na zámečku dokonce i hudební produkce. Větší akce jako koncerty se zde však nekonaly. K tomu byly určené prostory valtického zámku a tamního barokního divadla.
Zdroj: Daniel Lyčka