Tato vyhláška platila v Břeclavi přibližně půl roku. Majitelé hostinských zařízení v obytné zástavbě museli předložit radním návrh otevírací doby a požádat o výjimku, aby mohli mít otevřeno i po městem stanoveném limitu.
„Nechtěli jsme majitele omezovat v tom, jak si nastaví provozní dobu. Ale řekli jsme, že budeme výjimky vyhodnocovat podle stížností a problémů řešených městskou policií,“ řekl tajemník břeclavské radnice Dalibor Neděla.
To se však nelíbilo ministerstvu. Podle názoru jeho expertů měla vyhláška kolidovat s Listinou základních práv a svobod, konkrétně s právem podnikat a provozovat hospodářskou činnost.
„Obec, jakožto veřejnoprávní korporace, musí mít možnost na svém území a ve prospěch svých občanů regulovat takové jevy, které občané obce zprostředkovaně prostřednictvím svých zvolených zástupců považují za negativní,“ zdůvodnil Motejl své stanovisko s tím, že omezení může chránit současně i právo na pokojné bydlení a spánek zakotvený také v Listině základních práv a svobod.
V současné době leží břeclavská vyhláška u Ústavního soudu.
