Vycpaný pták už brzy najde své útočiště v Regionálním muzeu v Mikulově. Jde o vzácný exemplář s rozpětím křídel dva metry dvacet centimetrů. K Mušovským nádržím, kde jej lidé objevili, doletěl až z Finska. Dokazuje to kroužek na pravé noze, který pochází z Helsinek.

Orlice není první vzácnost, kterou už ve své dílně Pavel Zugar měl. Vycpávání zvířat se věnuje od svých třinácti let. Podle jeho slov se dá jen těžko spočítat, kolik mu jich už prošlo pod rukama.
Práce na vzácné orlici trvala preparátorovi tři dny. „Byla hodně tlustá. Asi se měla na mušovských nádržích dobře,“ usmívá se preparátor, který měl ve sbírce i tři a půl metru dlouhého krokodýla.

Nejčastější prací Pavla Zugara jsou však spíše menší ptáci a ryby. „Preparování ryb se nikomu nechce dělat. Kombinace lihu a rybiny neuvěřitelně páchne,“ přiznává Pavel Zugar. Přesto touto metodou zvládl obřího sumce nebo dokonce žraloka. Údiv však vzbuzuje hlavně zvíře s kachní hlavou a ocáskem, ale tělem ondatry, které Pavel Zugar občas udělá myslivcům jako vtipný dárek pro kolegu.

„Vycpaný exemplář musí vydržet dvě stě let. Důležité však je, aby byl ukrytý ve vitríně. Nejvíce mu totiž škodí střídání teplot a vlhko,“ vysvětluje.
Přesto je schopný vyspravit i to, co příroda nebo člověk nesprávným zacházením poškodil. „Mám i zákazníky, kteří si přejí předělat exponát, který mu jinde špatně udělali. To potom musím kůži namočit a udělat celou práci znova,“ vysvětluje. Kůže se vypíná na speciálních modelech. Při schnutí ztrácí některé detaily barvu a preparátor je pak musí dobarvovat. „Důležité je rozmyslet si dopředu polohu, v jaké by mělo zvíře zůstat. Třeba právě orla s roztaženými křídly je problematické umístit do vitríny,“ dodává Zugar.