Zefektivnit výrobu. Tak vysvětluje ředitel společnosti Otis Escalators Milan Černý propouštění dělníků ve firmě. Odborář Vratislav Trčka ovšem tvrdí něco jiného. Podle něj chybějí zakázky.

„Společnost se momentálně nachází ve fázi optimalizace výrobních procesů, postupů a organizačních změn tak, aby byla připravena v roce 2008 dodat svým Otis obchodním společnostem požadovaný počet nových eskalátorů a poskytnout související servis,“ odpověděl Černý na otázku, co vedlo firmu k propouštění. Jde podle něj o jedno z mnoha opatření, kterými chce firma dosáhnout efektivnější výroby.

Předseda závodního výboru odborové organizace Vratislav Trčka zdůvodňuje postup vedení společnosti jinak. „Propouští se kvůli nenaplnění výrobních kapacit objednávkami,“ poukázal Trčka. Firma podle něj předpokládala velkou výrobu a zatím se dočkala poklesu zakázek. Takže jí nezbylo, než se s některými lidmi rozloučit.

Jako další důvod uvádí dovoz levnějších komponentů z jiných zemí, například z Číny. To však Černý popřel. „Montážní práce se mají dělat také v Čechách, a to levněji,“ dodal předseda odborářů.

O práci přišli ve firmě, která vyrábí jezdící schody a chodníky, zaměstnanci z dělnických pozic. „Zejména jde o zámečníky a montéry, kteří pracovali na výrobní lince eskalátorů,“ upřesnil Černý. Deset lidí z firmy odešlo už loni v listopadu, dalším skončí pracovní poměr v nejbližší době.

Propuštění zaměstnanci nicméně nepřijdou zkrátka. Společnost jim na základě kolektivní smlouvy poskytne k odstupnému další peníze podle počtu odpracovaných let. „Zaměstnancům s odpovídajícím vzděláním jsme také nabídli možnost přestoupit na jiné pracovní místo v sousedící továrně Otisu Břeclav na výrobu výtahů,“ podotkl Černý.

Pětapadesátiletý František Fojtík z Lanžhota je jedním z montérů, který ale podle svých slov zatím neví, zda se ho snižování stavů také dotkne. „Jsem dlouhodobě nemocný, marodím s nohou. Vím jen, že se propouští,“ uvedl Fojtík.

Ve firmě pracuje už přes pětatřicet let. "Vyučil jsem se v ní a od roku 1970 jsem pracoval s výtahy. Rok a půl jsem pak byl na úřadu práce, potom jsem se do Otisu vrátil a jako montér tam pracoval asi tři roky. Asi dva měsíce už jsem doma. Je mi pětapadesát let, kde bych hledal další práci? Snad to bude dobré,“ dodal.