U nazdobeného jehličnanu stojí dřevěné sochy. Betlém. A před ním se postupně střídá trojice mladých žen. Fotí se. Na památku. Pro pobavení. Rukou přidržují kočárky a vypráví, že k místu s pódiem, stánky a kouřícími dobrotami dorazily právě díky spícím dětem. „Je to fajn. Popravdě jsme mile překvapené, že tady něco takového je. Nikde jsme to nezaznamenaly. Ve městě se toho koná dost, takže nám to už trochu splývá,“ přiznává jedna z žen Lucie Bilíková za pokyvování kamarádek.

Když se rozhlédne, vidí spoustu známých tváří. Záměr pořadatelů se tak daří: Náměstí je plné Mikulovanů. Tedy téměř. O kousek dál lze narazit třeba na rodinu ze Zlína. Jakmile na okamžik její členové zapózují před objektivem Nového života, zmíní, že si zdejší atmosféru zamilovali a s nadšením se sem vrací. Tentokrát jsou však přespolní v menšině.

Lenka Křivánková z pořádající městské společnosti Mikulovská rozvojová se věnuje poklidnému programu v Národním domě, který vedení města nedávno koupilo za zhruba dvacet milionů korun. Jestli venku panuje poklidná atmosféra, uvnitř to platí dvojnásob. Pohodová hudba, bleší trh a část připomínající kavárnu jako by sama zpomalovala tep. Křivánková u jednoho ze stánků připomíná, že ve srovnání s minulými léty je letošní program dvoudenní. „Snažili jsme oživit právě prostor Národního domu, takže další novinkou je i blešák. Lidé se schází na Náměstí, dají si svařené víno a popřejí si pěkné Vánoce,“ říká o událostí pod radnicí.

VÍCE SI PŘEČTĚTE VE ČTVRTEČNÍM VYDÁNÍ TÝDENÍKU NOVÝ ŽIVOT