Formulář, který je nutný vyplnit při odesílání doporučeného dopisu, najdu jednoduše. Vyplnit ho není složité. Na co ale narážím, je nabídka hned několika typů složenek. Opravdu nevím, kterou z nich si vybrat. Žlutou, bílou nebo červenou?

Marně lovím v paměti, kdy jsem vyplňovala složenky naposledy. Bylo to na základní škole, když mi s nimi rodiče platili obědy ve školní jídelně. A to byly zelené a nejraději jsem je vyplňovala v hodinách matematiky. Svět čísel mi proto dodnes zůstal záhadou. Žádné takové jsem ale v nabídce nenašla.

Na jedné ze složenek jsem objevila variabilní symbol a účlo účtu. „To asi nebude ono,“ říkám si. Vybírám si tedy žlutou složenku, čistě ze sympatie a poctivě ji vypisuji. Jednou se spletu a tak začínám znova.

Je přesně jedna hodina, smluvený čas pro test České pošty. Přicházím k okýnku s doporučeným dopisem. Sympatická žena udělá několik rychlých pohybů a vše je během necelé minuty vyřízeno. Zaplatím šestadvacet korun a ještě se na mě usměje.

Vítězoslavně jí předávám vyplněnou složenku. „Opravdu to chcete poslat telegraficky?,“ zeptá se mě. Aha. Takže celé znova. No nevadí. Do kapsy schovávám už poněkolikáté zmačkanou složenku.

Vybírám si schválně jinou přepážku. „Víte, že na to bude doplatek pětatřicet korun?,“ varuje mě další pracovnice. „To je tedy síla,“ říkám si v duchu. Poslat padesátikorunu a zaplatit za to skoro dvojnásobek. V době internetového bankovnictví se ale není čemu divit.

Test pošty nakonec dopadl dobře. Peníze i doporučený dopis přišly přesně v termínu. A já si odnáším ponaučení. Už nikdy žádné složenky!