Zasadil se o to, aby je nově připomínala pamětní deska, kterou lze najít na zdi starovické fary. Barák o ní mluví jako o splacení dluhu. Obec měla původně převážně německé obyvatele. „Podle sčítání lidu z roku 1921 se k německé národnosti hlásilo 1064 obyvatel, k československé pak čtyřiadvacet,“ připomíná Barák.

Vzpomínky na padlé z první světové války významně pobledly po skončení té druhé, kdy němečtí obyvatelé museli odejít. „Víte, byli to naši předkové, jejichž život byl s touto obcí spjatý. To, že byli vyhnáni, přece neznamená, že zde nežili a že neexistovali. U nás se podle Spolku pro vojenská pietní místa nachází na devět tisíc pomníků a desek. Ve Starovicích mi něco podobného chybělo. Proto jsem se rozhodl, že tohle období připomenu. Ti lidé si zde zaslouží mít pietní místo tak, jak ho mají v tisícovkách dalších obcí,“ zdůvodňuje muž.

Kontrola na hraničním přechodu při vjezdu do Rakouska. Ilustrační foto.
Na rakouské hranici na jihu Moravy je klid, policisté kontrolují jen namátkově

S časově náročnou přípravou mu pomáhali odborníci z neziskové organizace Post Bellum, jež dvacet let zaznamenává příběhy pamětníků zlomových událostí minulého století. „Ve farní kronice jsme nalezli třiatřicet jmen. V matrikách jsme následně dohledávali jejich případné zkomoleniny. Krátce po válce pak zemřeli ještě další dva lidé, jejichž jména máme z pražského Vojenského historického ústavu a digitální studovny ministerstva obrany,“ vypráví Barák.

V práci chce pokračovat. A totiž na místním hřbitově. „Nacházejí se zde tři zachovalé německé hroby. Rád bych pomníky narovnal a obnovil na nich písmo. Vnímám je jako součást historie, na kterou bychom neměli zapomínat,“ zamýšlí se Barák.

Pamětní deska padlým v obci nikdy historicky nebyla. Za první republiky jim místní věnovali zvon, o který ale během druhé světové války přišli. Opakovala se tak situace z prvního světového konfliktu. „Šestadvacátého dubna 1917 byly tři původní zvony, a to svatého Jiří z roku 1836, svatého Martina z roku 1795 a svaté Barbory z roku 1855 rekvírovány. Zůstal jen zvon jediný, a to svatého Antonína. Byl klasicistní s reliéfy andílků a latinským nápisem,“ přibližuje muž ze Starovic.

Snímek zastřeleného jelena z října 2021.
FOTO: Pytláci řádili nedaleko Mikulova, na jejich dopadení vypsali odměnu

Koncem července 1918 koupila obec náhradní zvon pro věžní hodiny na hodinové údery. „V roce 1922 vznikla díky místnímu faráři Josefu Tolmanovi sbírka na pořízení nových zvonů a 13. dubna 1924 na květnou neděli byly vysvěceny tři nové zvony stejného jména i hmotnosti. Zvon svatý Martin nesl nápis: svatý Martine, oroduj za nás. Naším otcům, bratrům synům, kteří zemřeli pro Boha a vlast v létech 1914-1918 na zbožnou památku,“ pokračuje Barák.

I tyto zvony však byly zabaveny. A to během druhé světové války. „Do Starovic se doneslo, že v Mikulově na dvoře kláštera leží zabavené zvony a mezi nimi je i zvon svatý Antonín. Třetího března 1946 byl slavnostně dovezený a poté zavěšený na věž. V roce 2001 pak byly pořízeny tři nové zvony za dvě stě třicet tisíc korun,“ dodává Barák.