Jedná se o hlubinou žížalu, latinsky Allolobophora hrabei, která stále patří mezi tajuplné a málo probádané podzemní tvory.

„Dorůstá velikosti i přes půl metru a je poměrně málo aktivní. V pohybu ji lze spatřit jen několik týdnů na jaře a jsou-li vhodné podmínky, pak i nějaký ten týden na podzim. Zbytek času stráví ve stavu, který je obdobou známého zimního spánku,“ uvedl zoolog ze Správy chráněné krajinné oblasti Pálava Pavel Dedek. Podle něj mohou tohoto tvora prozradit velké kupy trusu, které jsou několik centimetrů vysoké a až dvacet centimetrů široké.

Žížalu objevil před osmaosmdesáti lety brněnský zoolog Sergej Hrabě. „Objevil ji na polní cestě u Vranovic a žížala je pojmenovaná po něm. Od té doby ji lidé spatřili ve dvaadvaceti lokalitách, z nichž je jich osm na jižní a jihovýchodní Moravě. Vyhovuje ji převážně půda pod suchými trávníky, kterou se vyznačují stepi,“ zmínil biolog Václav Pižl.

Původní místa výskytu však postupně zanikají a Stolová hora není výjimkou. „Populace na Stolové hoře není třeba ve srovnání s blízkou Pouzdřanskou stepí velká a hlubinných žížal zde zjevně ubývá,“ podotkl Dedek.

Před třemi lety provedli zoologové průzkum, který úbytek prokázal. „Většina míst, na kterých se tento obr vyskytoval, zanikla nebo jsou znehodnocená zemědělci. Lze tedy říct, že dnes tato žížala patří k ohroženým druhům. Aktuálně chybí ve většině míst, kde dříve žila,“ dodal Pižl.

ADAM PAVELKA