Například v Břeclavi v ulici Jana Palacha visí ve výloze květinářství nabídka na brigádu. Je však potřeba mít praxi s aranžérstvím. „Obyčejné“ prodavačky mají smůlu. Výzva je na výloze už několik týdnů.

„Když už někdo s kvalifikací přijde, nevyzná se zase v pokojových květinách. Chodí k nám lidé, kteří neumí zákazníkům poradit. To je problém. Nakonec se nám podařilo najít, nabídku jsme však ve výloze nechali kvůli kontaktům na další zájemce,“ řekla jedna z květinářek. Představit se odmítla.

Šanci často dostávají známí. Důvodů je několik: větší důvěra, doporučení či vyšší šance správného výběru. „Je pravda, že si radši dosadíme známého. Přece jen pracujeme s penězi. Najít dobrou květinářku není žádná sranda,“ pokračovala žena.

Opakující se problém

Ředitel břeclavského úřadu práce Lubomír Marko se s podobnými případy setkává pravidelně. Obsadit některá místa je i při vysoké nezaměstnanosti složité.

„Jsou to hlavně pozice v zemědělství. Možná kromě vinařů. Jinak pracovat na poli, zvlášť při žních jsou to celé dny, se lidem nechce. Většina zaměstnavatelů nám řekne: dejte mi člověka, který chce dělat. Některá místa se ale opravdu obsazují těžko,“ sdělil Marko.

Své o tom ví třeba v jednom penzionu s restaurací v Moravském Žižkově. V loňském roce se tam rozloučili s šesticí číšníků. Někteří nesplnili nároky, jiní se podle spolumajitelky Anny Maděřičové nebáli krást.

„Měli jsme například servírku, která měla asi čtyřicet let. V oboru byla zkušená. Zároveň však věděla, kde je skulinka, aby si mohla přilepšit,“ vyprávěla Maděřičová. A byla konkrétní.

„Do kávovaru dala kávu určenou na turka, místo toho z ní udělala presso. Přinesla ho zákazníkovi a řekla, že jej zapomněla nablokovat. Kasírovala proto rovnou a peníze si nechala,“ sdělila podnikatelka.

Zaměstnanecký kolotoč

Informace z úřadu práce potvrzují, že obsluhující personál pendluje v regionu z jedné restaurace do druhé. Někde jsou nespokojení oni, jinde zase majitelé podniků.

„Najít dobrého a spolehlivého číšníka je velký problém. Některým se navíc příliš pracovat nechce,“ přikyvovala podnikatelka.

Potíže se nevyhýbají ani strojírenství. Lidí, jenž mohou bez důkladnějšího zaučení ihned dělat náročnější práci, je málo.

„Podniky většinou chtějí chlapa, kterého postaví okamžitě ke stroji a ten si s ním bude vědět rady. Jednoduše nemají čas na to, aby někoho učili čtvrt roku svařovat,“ dodal Marko.