Kouřit přestaly. Založily živnost, vznikl „svět“ World of chilli a dámy, které jsou současně i životními partnerkami, za ta léta již bezpečně poslepu a pohmatem poznají všech sto sedmadvacet odrůd pálivých papriček, které v jedenácti foliovnících v Ladné na Břeclavsku už šestou sezonu pěstují.

Hana Polanská pochází z východočeského Lanškrouna. Alena Doležalová pak z Brna. Tam se obě ženy i poznaly. A právě v Brně je osud svedl na dráhu chilli. „Měly jsme takový předsilvestrovský večírek, už jsme byly trošku v náladě, a napadlo nás, že si jen tak pro vlastní potřebu objednáme chilli. Zřejmě jsme se ale překlikly, udělaly chybu v objednávce, a namísto dvaceti kusů jsme objednaly na dva tisíce rostlinek. V lednu pak přišla semínka a my jsme začaly uvažovat, co s nimi,“ směje se při vzpomínce Doležalová.

Na chilli farmě v Ladné se v sobotu uskutečnil Den otevřených vrat.
Ladná chutnala po chilli: Co tu máme nejostřejšího? Carolinu, volá pěstitelka

Ona, původním povoláním zahradnice, která navrhovala okrasné zahrady, měla odjakživa sen specializovat se na pěstování jen jedné odrůdy rostlin. „Dlouho mě lákalo mít kupříkladu jen arboretum na gladioly. Hana je zase obchodník, pracovala v realitách. Ta tedy uvažovala spíše ekonomicky a matematicky. Dohodly jsme se proto, že semínka vysejeme a zkusíme je v dubnu a květnu prodat na farmářských trzích, které tehdy v Česku zažívaly boom. Kámen úrazu byl ale v tom, že o chilli nikdo neměl zájem. Lidé nevěděli, co s tím, a jak to vůbec pěstovat,“ vypráví spolumajitelka World of Chilli.

Rostliny chilli tak ženám zbyly. Postupně je proto přesazovaly do větších a větších květináčů a dále se je snažily prodat. „Když už bylo jasné, že z toho asi nic nebude, rozhodly jsme se i s mojí mámou, že plody otrháme, naložíme do nálevu a připravíme vánoční balíčky, které rozdáme známým a příbuzným,“ pokračuje Doležalová.

V Brně v Pekařské ulici byl tehdy shodou okolností k pronájmu malý prostor o asi třiceti metrech čtverečních. „Tahle ulice byla hodně zajímavá skladbou návštěvníků i nabídkou služeb. Byly zde tetovací salony, bary a podobně. No a my jsme si říkaly, že by právě sem to naše chilli vlastně mohlo zapadnout. Nájem nebyl vysoký, tak jsme do toho šly. Otevřely jsme obchod, začaly nabízet těch našich pár zavařovaček, k tomu jsme přikoupily ze světa chilli omáčky s pěknými etiketami, a o Vánocích se stal zázrak. Začali sem proudit lidé a my jsme neměly během měsíce co prodávat. Protože jsme rázem měly tržbu, už jsme reálně začaly uvažovat, že nakoupíme semínka i na příští rok,“ přibližuje začátky World of Chilli jeho spolumajitelka.

První foliovníky si dámy pronajaly v Blansku. Dva roky nato se však i kvůli klimatickým podmínkám přesunuly na jih Moravy, konkrétně na Břeclavsko. „Pán, který nám pronajal nejprve tři foliovníky tady v Ladné, se nám dost divil. Tvrdil, že nechápe, proč chceme v České republice pěstovat chilli, když naše země není soběstačná ani v produkci paprik či rajčat. První rok jsme sklidily tunu papriček. Otevřely jsme větší obchod a eshop. To už jsme uvažovaly hospodářsky. Nechtěly jsme to přehánět, chtěly jsme zkrátka zpracovat to, co vypěstujeme. A doufaly jsme, že to někoho osloví. A ono to vyšlo,“ usmívá se Doležalová.

Lukáš Drobilič je nadějným plavcem, daří se mu v atletice a úspěšně vyzkoušel i triatlon.
Mladý sportovec Lukáš sbírá úspěchy v plavání i atletice. Vyhrál uži triatlon

Postupně si přibraly další foliovníky, až jich nakonec využívají všech jedenáct. „Nechtěly jsme to vzdát. Chilli nám přišlo jako atraktivní téma. Je to směsice spousty barev a tvarů. Úplně jsme tomu propadly. Milujeme chilli z kulinářského i estetického hlediska. Je naší závislostí. Každé jídlo neskutečně povznese a podpoří jeho chuť. Jen je to jako se vším – nesmíte být hr, musíte ho užívat s rozmyslem, rozumem a postupně,“ říká sympatická pěstitelka.

Ve World of Chilli v Ladné aktuálně sklízejí od tří do pěti tun papriček ročně. „Obrat chilli v České republice je ročně skutečně jen v tunách. Chilli se používá opravdu jen málo. S naší produkcí tedy zabíráme poměrně významnou část místního trhu. Zbytek je pak dovoz,“ vyčísluje Doležalová, která s partnerkou otevřela kromě Brna i další dva obchody s chilli v Praze.

Zákazníky World of chilli jsou především mladí lidé, kteří poznali a procestovali kus světa. Ale také překvapivě ženy okolo čtyřicítky. „Lidé, kteří kupříkladu pobývali v Thajsku, jsou zvyklí na různé chuťové nuance, jež jim místní kuchyně nenabízí. Proto hledají něco navíc právě u nás. No a co nás nejvíce udivilo, je skladba zákaznic. Ve většině případů jde o ženy okolo čtyřicítky, které chtějí udělat radost manželovi, tatínkovi nebo bratrovi, a ozvláštnit jim jídelníček. Když jsme s Hanou začínaly, myslely jsme si přitom, že typickým zákazníkem u nás bude urostlý drsný stokilový motorkář. Hodně jsme se pletly. Jsme spíš takovým dárkovým obchodem, což jsme úplně nečekaly,“ směje se pěstitelka chilli.

Z chilli vyrábějí ženy na dvě stě nejrůznějších dobrot a specialit. „Snad všechny druhy se vždy snažíme zavařit, aby zákazníci viděli jejich tvar, vzhled a měli možnost poznat jejich základní chuť. Vyrábíme také jednodruhové chilli omáčky, které se používají dále jako základ k vaření. V nabídce máme ale i kečupy, klasické sweet and chilli omáčky, ovocné džemy či omáčky z tropického ovoce. Kupříkladu mangové, papájové nebo fíkové. Nechybí ani zeleninové směsi či směsi na topinky a burgery,“ vyjmenovává Doležalová.

Externě si nechávají dámy vyrábět pouze čokolády, pralinky a slané pivní tyčinky. „Pochopitelně papričky také sušíme a mrazíme. Špetičku chilli přidáváme před Vánoci dokonce i do vánočního cukroví. Například vanilkové rohlíčky válíme v cukru s příměsí chilli. Linecké zase lepíme chilli džemem. Dokonce z chilli vážeme i svatební kytice,“ překvapuje spolumajitelka největší firmy na produkci chilli v republice.

A co říká na názor, že u nás chilli nemá tradici? „A co u nás má tradici? Kdybychom zde pěstovali pouze původní plodiny, živili bychom se ještě dnes řepou. Dokonce i brambory jsou sem přece přivezené. Nehledě na to, že pěstování chilli a jiných podobných plodin nám již nyní umožňují i klimatické podmínky. Zatímco před dvaceti lety by něco podobného nebylo téměř možné, nyní je to již běžné,“ zdůrazňuje Doležalová.

Stovky poničených nebo poškozených stromů zůstaly po řádění tornáda na Břeclavsku a Hodonínsku.
Obnova zeleně po tornádu: nejprve v okolí postižených obcí

S partnerkou by se ráda nyní soustředila také na otázku pozitivního vlivu chilli na zdraví člověka. „Ve světě se všeobecně ví, že látka zodpovědná za ostrost, kapsaicin, má pozitivní vliv na zdraví lidského těla. Pomáhá při trávení, kožních problémech, při lupénce. Užívá se i v kosmetickém průmyslu. Je známá také jako regulátor tlaku. Naším dalším cílem je proto navázat spolupráci s některým výzkumným ústavem, aby se i u nás o chilli začalo více hovořit v souvislosti se zdravím, nejen jako s extrémní potravinou,“ naznačuje pěstitelka.

Z pěstování chilli se podle ní v České republice stává fenomén. „Stále více lidí si chce chilli pěstovat doma. Důvod? Vzhled. Chilli je exotická rostlina, navíc opravdu krásná rostlina,“ zdůvodňuje.

Vyvrací zároveň fámy, že čím tmavší paprička, tím je ostřejší. „To je opravdu jen fáma. Někdy vás doslova sundá i bílá odrůda. A naopak zářivě červená je pikantní jen mírně. Barva rozhodně nehraje roli. Velmi všeobecně se dá říct, že čím má paprička hladší povrch, tím méně je ostřejší. A naopak. Právě vrásčité papričky bývají nejostřejší. Šťavnatý tvrdý těžký lesklý plod je méně ostrý než suchý vrásčitý a lehký,“ srovnává Doležalová.

Ostrost se dá odhadnout i podle měsíce, ve kterém dozrávají plody. „Čím dříve vyzrávají, tím méně jsou papričky ostré. Ty nejostřejší sbíráme v září, říjnu a listopadu. V listopadu už dozrává doslova peklo,“ směje se spolumajitelka World of Chilli.

Přiznává, že ani ona, ani její partnerka rozhodně nejsou žádné chilli drsňačky. „Víte, na chilli se dá dost dobře zvyknout a natrénovat. V květnu, kdy sbíráme první plody, jsme ještě takzvaně nepolíbené a hodně nás papričky pálí. Postupně, jak dozrávají, si na jejich ostrost ale už zvykáme. A Když pak na podzim sbíráme nejostřejší Carolinu, na kterou si někteří berou i troje rukavice a potápěčské brýle, jsme v pohodě. Takže opravdu ne, nejsme drsné, prostě to máme takzvaně nadýchané,“ uklidňuje se smíchem sympatická pěstitelka.