„Pálivé jídlo jsem nikdy moc nemusel. Před třemi lety jsem si ale pořídil květináč s ozdobnou chilli papričkou. Táta totiž pořád zahradničí a rodiče přítelkyně jsou zase vinaři, tak jsem chtěl taky něco pěstovat. Původně jsem měl pár rostlin v Břeclavi a Velkých Bílovicích ve skleníku. Pod sklem se chytly nejvíc, letos jich mám zasazených už sto dvacet," popsal vývoj svého netradičního koníčku informatik a správce počítačové sítě.

„Ozdobná paprička v květináči byla mexická jalapeňos. Ta měla asi čtyři tisíce scovilleho jednotek, které vyjadřují stupeň pálivosti. Po roce jsem ale přešel na v té době nejpálivější odrůdu na světě – indické Naga Jolokia. V Indii prý tento druh dokonce používají do granátů. Mají až milion scovilleho jednotek. Mé moravské ale asi jen šest až osm set tisíc," usmívá se zapálený pěstitel.

Letos plánuje s papričkami obšťastňovat kromě svého okolí všechny příznivce pikantního vaření. S dvou set mililitrovými lahvičkami už obchoduje na internetu. A chce je nabízet dál.

„Z papriček odstraním semínka, které pak zasadím. Navíc ubírají na pálivosti a mění chuť omáčky. Dužinu rozmíchám a přidám do ní jen trochu octa a soli. Klasické tabasco je přeolejované, maďarské pasty zase přesolené. Domácí papričkáři své mixy ředí ovocem nebo vodou. Mně jde naopak o co nejpálivější směs, která zachová chuť papričky a vydrží co nejdéle," netají se s vlastním receptem Sůkal.

Žádná legrace

Také zdůrazňuje obsah papričkových vitamínů. „Klasické sušené chilli jen pálí a chuť se nijak nevyvíjí. Směs z Jalakií ale graduje. Zpočátku je chuť slaná, do deseti sekund se začíná projevovat, žár pak postupuje dál trávicím traktem. Pálivost je individuální a vařit s nimi není legrace. Člověk nemůže odkapávat, ale musí dávkovat pomocí špičky párátka. Když to přežene, pěkně se zapotí," varuje papričkář.

„Přítelkyně mé hobby zpočátku nesnášela. Malý kousek se zachytil na noži, a když si pak namazala chleba k večeři, pěkně si zanadávala. Teď už s papričkami ale normálně vaří. Jakmile si zvyknete, běžné jídlo vám už přijde bez chuti," pochvaluje si Sůkal.

Úprava plodů do tekuté podoby však není jednoduchá. „Nejpálivější část papričky je blanka držící semínka. Ty naopak téměř nepálí. Dužinu plodu pomelu a ze zbylé mletiny udělám kapsaicinové extrakty. Při úpravě mám sice gumové rukavice, ale pod nehty mě to pálí ještě týden. Jednou se mi rozšroubovala sklenička v kapse kalhot a měl jsem popálenou půlku stehna. Naštěstí bez horších následků," směje se s úlevou Sůkal.

Pět až sedm centimetrů dlouhých plodů Naga Jolokii se pěstitel dočká po sto dvaceti dnech. Nyní se Sůkal chystá na pěstování současné nejpálivější odrůdy, jihoamerické Trinidad Moruga Scorpion s dvěma miliony scovilleho jednotek.

„Co vím, tak papričky zatím nikoho nezabily. Citlivějším lidem, seniorům a dětem je ale moc nedoporučuji. V případě nouze je nejlepší použít pravý jogurt nebo mléčné výrobky. Pivo či voda pálivost ještě umocňují, chleba ji nezažene," vzkazuje Sůkal.

PETR VLASÁK