„Mikulov je konkurence, ale snažíme se to nevnímat. Kulturní program v obcích je plný a každý týden se někde něco koná. Přesunout naše vinobraní by asi nemělo moc smysl," říká Polachová, která pracuje pro obec jako knihovnice a kulturní referentka.

Ačkoliv prožívá vinobraní spíše pracovně, na sklenku vína nebo burčáku si čas najde. „Abych se ale přiznala, akci si přesto jako organizátor neužiju. Začínám v sedm hodin ráno a končím v jednu v noci. Musím lidi přivítat, postarat se o účinkující… Když pak ovšem slyším kladné ohlasy, jsem ráda. Stejně jako když vidím, že se k nám lidé vrací. Je to hezká zpětná vazba," pokračuje Polachová.

Proč vlastně lidé z blízka, stejně jako třeba z Ostravy, dají přednost daleko menšímu vinobraní? „U nás je atmosféra intimnější, komornější… Není to styl festivalu. Lze tady navázat přátelství a pohovořit u skleničky. Každý si najde nějaké zákoutí. Tam si může s lidmi, které má rád, posedět a popovídat," vysvětluje pořadatelka.

Počet návštěvníků odhaduje přibližně na pět set. „Asi to stačí, zákoutí, kde se část programu odehrává, by ani větší počet lidí nepojmula," je přesvědčená Polachová.

Zároveň ji ale mrzí rozkopaná silnice, kvůli níž si hosté „cestování" mezi stanovišti prodloužili.

Příští rok by podle ní naopak mohl přibýt nově postavený amfiteátr. „Díky němu chceme pak program obohatit školou lidového tance. Lidi se mohou něco přiučit a být v kontaktu s účinkujícími," prozrazuje organizátorka­.