„Tak Pištula zdrhnul?“ divil se Jošt, když viděl jak k němu stráž s biřicem vedou starostovy pobočníky. Na jejich adresu směřoval spoustu ostrých slov, přičemž oba měli na krku nachystané oprátky a hrozbu v podobě biče za zády. „Za všechno Piškula může,“ vysvětloval místostarosta Dominik.

„To je všechno, co tady po Pištulovi zbylo? Přijedu sem po letech a zámek natřený na bílo,“ všiml si panovník. V tu chvíli se z publika ozval mladý hlas: „Smrt Piškulovi!“

„Zámek opravujeme, film jsme natočili, knihu jsme vydali,“ chválil práci městského vedení Dominik a Jošta poté požádal, zda by mohl novou knihu pokřtít. Někdejší římský král souhlasil a lahodným mokem smočil publikaci Moravské letopisy.

„Až příště přijedu, Pištulu do žaláře vsadím a deset let pak bude na zámku leštit podlahy. Jste pro?“ ptal se Jošt publika. A ozvalo se bouřlivé ano. Dole pod pódiem se zatím na krále culily rozdováděné děti a malá holčička najednou pronesla: „Vy jste hnusný král.“

Jošt zatím nařídil sundat oběma klečícím mužům oprátku. „Myslím, že dnes viset nebudou,“ poznamenal. „Zítra,“ ozval se vzápětí jeden z diváků.