Od vojny dělal řidiče z povolání, léta na sebe vydělával autodopravou, dokud ho stát nedonutil přestat. Pak jezdil s náklaďákem, až mu drobná oční vada znemožnila i tuto práci. Přesto se nevzdává a hledá další uplatnění. A to v různých oborech. Ví, že to jinak nejde.

„S autodopravou jsem začal v roce 1997. Nabízel jsem dopravu čtrnáctimístným minibusem, V regionu jsem s tím byl jediný. Úspěchy se dostavily, fungovalo to dobře. Šlo ale o sezónní záležitost, přičemž mezitím jsem pracoval v rodinném sklenářství,“ vzpomíná Kocourek na začátky svého podnikání.

O zastavení dobře rozjetého vlaku se ovšem postaral stát. „Vyšel zákon o finanční způsobilosti pro dopravce autobusové a nákladní dopravy nad tři a půl tuny. Takový limit byl pro mě nesplnitelný. Nejezdil jsem samozřejmě celý rok dennodenně. Přišel jsem o koncesi autobusové dopravy,“ líčí sympatický padesátník.

Dvě řady sedadel vymontoval za dvacet minut. Úřadům trvalo půl roku, než udělaly ze čtrnáctimístného minibusu osmimístné auto. Celou dobu nesměl podnikat, takže byl vedený na úřadu práce. Nesmyslný zákon mu zhatil původní záměr, o tak malé auto nebyl zájem. Doprava pro něj byla spíše koníčkem a prodělečná, a tak ji v roce 2006 nadobro ukončil. Protože ani sklenářská firma neměla kvůli rozšíření plastových oken tolik zakázek, nebyla práce ani tam. Občas pak poskytoval firmám práci všeho druhu, většinou takové, které jiné firmy pro neatraktivnost odmítly. Dobře tam uplatnil své zkušenosti. Šlo však o sezónní záležitosti.

„V loňském roce jsem opět sháněl zaměstnání. Nebylo to jednoduché. Když má člověk padesát let, tak se těžko hledá. Pak jsem díky bývalému kolegovi sehnal práci jako řidič nákladního auta, ale pro nějaký drobný zdravotní problém nemůžu dělat řidiče z povolání s nákladním autem, takže jsem tam skončil,“ prozrazuje Kocourek.

Neháže však flintu do žita a stále se poohlíží po další práci. „Zaujala mě nabídka firmy, která hledala člověka na zhotovování fotek, grafické zpracování a výrobu propagačních materiálů. S fotkami dělám, fotit prý umím dobře. Baví mě to. Úřad práce nabízí v tomto oboru rekvalifikaci. Mám ale obavy, že firma sáhne spíš po mladším člověku, který to zvládne rychleji než já. To je realita,“ poukazuje