„Tetování se věnuji devět let. Učil jsem se u Davida Klvače z Mikulova v jeho brněnském tetovacím salóně. To mi dalo nejvíc. Naučil mě, že podstatné je kreslit, kreslit a zase kreslit," představoval se tatér Josef Hrančík z Lednice zatímco zdobí rameno šedovlasému muži.

Ten si do Hrančíkova břeclavského salónu přišel překrýt jednoho ze čtyř barevných draků, kteří zdobí jeho ruce a ramena. „S tetováním jsem začal až na stará kolena. Dovedla mě k němu jistá životní zkušenost. Inspiraci jsem čerpal z knižní ságy, konečnou podobu jsme doladili spolu s Pepou," pochvaloval si Hrančíka jeho stálý zákazník, který si ale nepřál zveřejnit jméno.

Potetovaný advokát

Muž je totiž doktor práv a veřejnost na tetování podle něj stále nahlíží jako na něco negativního. Přestože se postoj k bolestivému zdobení těla přehodnocuje i u nás. „Zájem je obrovský. Chodí úplně všichni, i šedesátníci. Změnil se i vkus. Už se nedělají malé kýčovité věci. Pryč už je i éra čínských znaků, která podle mě byla úplně mimo. Člověk si stáhl z internetu dva tři znaky jako znamení draka, a pak se mu Asiat vysmál, protože tam měl vytetované třeba nudle s mákem," říkal Hrančík se smíchem.

Josef Hrančík z Lednice se tetování věnuje už devět let.Nefandí přitom ani trendu nápisů. Jsou konkrétní a nevyvíjí se. Narozdíl od velkých obrazů na těle, které koketují s výtvarným uměním.

„Mnozí používají barevný inkoust, já mám ale nejradši starou klasiku. I s černou barvou se totiž dají udělat stíny, trojrozměrné pohledy nebo celé plochy. Nejnáročnější jsou maurské a aztécké motivy. Člověk si musí hlídat čáry a jejich napojení, aby vše přirozeně navazovalo," potvrdil Hrančík, že mořští koníci a delfíni na dámských kotnících jsou už passé.

Hygiena je základ

Při tetování hraje prim hygiena. Pravidelnými kontrolami ostatně prochází každý tetovací salón. Poněvadž jde o vpichování inkoustu jehlou pod kůži a člověk krvácí, hrozí infekce. Vše tak musí být v naprosté čistotě.

Nejbolestivější je tetování přes kosti, například na žebrech, páteři či klíční kosti. Nejméně bolí kresby na rameni či zadní straně lýtka.

Ceny tetování se pohybují různě. Od pěti set až po tisícové sumy u profesionálů. „Lidi někdy říkají, že jsem drahý. Člověk ale musí umět ocenit svou práci a spočítat si náklady. Navíc každý správný tatér se neustále učí, musí cestovat a zdokonalovat se," měl jasno tatér, který podobně jako ostatní nemá výtvarné vzdělání. Opírá se hlavně o zkušenosti a talent. Se zaujetím s tetováním začíná i čtyřiadvacetiletá výtvarnice Hana Konečná z Břeclavi.

„Kamarád z pražského salónu mě nechal tetovat, aniž bych měla předtím nějakou zkušenost. Většinou se člověk učí na pomeranči nebo vepřového kůži. Už šetřím na tetovací pistoli. Chci ale dělat jen vlastní návrhy, které předtím nakreslím," těšila se dívka, která na sobě zatím žádné tetování nemá.