Ve středu uplynulo dvacet let od založení městského muzea. Je důvod k oslavě?

Minimálně to stojí za připomínku. V roce 2005, kdy jsem ještě byla ředitelkou, jsme udělali retrospektivní výstavu. Vydali jsme drobnou publikaci. Jde o významnou instituci.

Tři otázky začnou podobně. Jakou roli mělo muzeum ve svém začátku?

Počátky se nesly na porevolučním nadšením. Na vernisáže chodilo množství lidí,
v Břeclavi do té doby takové zařízení neexistovalo. Poptávka tady byla. Za dvacet let asi trochu vyvanula, tenkrát to ale Břeclaváci cítili jako nedostatek, že okresní město něco takového nemá.

Jak se role změnila ve srovnání s dneškem?

Trochu se přestalo dbát na prezentování vlastní historie Břeclavi. Dovážely se sem drahé putovní výstavy a zapomnělo se na to, že by muzeum mělo dbát na dokumentaci i současného života. Vybírali se špeky a všední každodennost muzeí z toho vyvanula. Žijí tady lidé, kteří pamatují první republiku. Stálo by za to s nimi mluvit, aby připomněli tehdejší akce. Alespoň tak to vidím z pohledu poučeného návštěvníka.

K té první republice – například židovstvím se dnes už odvolaná ředitelka Káňová věnuje obsáhle.

Kromě provádění na židovském hřbitově ale moc výstupů nevidím.

K těm špekům – není to spíš 
o tom přitáhnout lidi na zajímavosti? Dnes mají spoustu dalších možností, jak trávit čas.

Jde také o otázku výchovy. Pracovala jsem v muzeu 
v Mikulově, kde mají stoleté zázemí. Lidé to vnímají jako součást města a jsou rádi, že přitáhne turisty. Návštěvnost je velká. Ale i když chodí do muzea málo lidí, není na místě to hned hanit.

Určitě by to ale nemělo sklouznout k tomu, že muzeum bude fungovat samo pro sebe.

To samozřejmě.

Jakou roli muzeu prognózujete do budoucna?

Když byla šance zřídit kulturní středisko, mělo se to dotáhnout do konce. Organizace živé kultury je něco jiného než muzejnictví. Dokážu si představit, že by středisko bylo spojené s turistickým ruchem a infocentrem. To, co se chystá nyní, není podle mě šťastné.

Ne každá změna musí být 
k horšímu. Skutečně nemůže vize radnice muzeum posunout dále?

Nevím, možná to bude fungovat. Ale nikde jinde nic takového není. Navíc když město zřídí příspěvkovou organizaci a dosadí na místo ředitele odborníka, mělo by mu důvěřovat. A neměnit ho každé čtyři roky. A stejně tak není dobré vytvářet nová místa pro politické pracovníky. To není krok správným směrem. Přerušuje se kontinuita.

Minulý měsíc začalo výběrové řízení na pozici ředitele. Uvažovala jste o přihlášení?

Upřímně, ne, neuvažovala. Mám pár let před důchodem a nikdy nemůžu vědět, co se stane za čtyři roky. Které vedení tam bude, komu se třeba znelíbím. Těmto politickým tlakům už nejsem ochotná čelit.

Ptám se proto, zda jste při svých nynějších obavách o další chod a tvář muzea, necítila potřebu pomoci zevnitř a vzít to na sebe?

Jsem šest let z oboru. Spousta věcí se změnila. 
Z původních pracovníků je tam pouze doktorka Káňová. Ostatní už neznám, což by ale nebyl až takový problém. Bojím se však, že už bych to asi organizačně nezvládla. Jde o kočírování velkého zařízení. Mrzelo mě už stěhování v roce 2007, kdy se muzeum přesunulo do, jak já říkám, opravené prádelny na sídlišti. Dodnes jsem přesvědčená, že to bylo špatně.

Máte tip, kdo se stane novým ředitelem?

Netuším. Padala různá jména, ale nevím. Nikdo mi nic neřekl.