Závodník na poslední chvíli traktor dohoní a přestože se mu jej nakonec podaří ovládnout, letošní ročník podivínské traktoriády zřejmě nevyhraje. Podivínský mazec, jak se sobotní akce na Břeclavsku nazývá, je závodem doma vyrobených traktrů a malotraktorů tovární výroby.
V Podivíně se koná už podvanácté a ani Petříkovi se podobná nehoda nestala poprvé. Před pár lety na jiné trati poblíž Panského kopce převrátil svůj podomácky vyrobený traktor s motorem z motocyklu Jawa 250.
„Jsem na to zvyklý,“ směje se závodník. Traktor, s nímž se klání účastní poslední dva roky, má motor české značky Avia vyrábějící nákladní automobily. Sestavuje si si ho, jak se říká, z toho, co dům dá. Zadní náprava je z Vejtřasky a původ zbylých součástek už si ani nepamatuje. Traktor může dosáhnout rychlosti až šedesát kilometrů za hodinu a náhon má takzvaně na zadní.
To je přitom jeho klíčová charakteristika. Závodí se totiž ve čtyřech kategoriích. Traktory s náhonem na zadní, traktory s náhonem na všechny čtyři, speciální traktory s odpruženými nápravami a nakonec i tovární malotraktory, které na rozdíl od těch předchozích nevznikaly pod rukama domácích kutilů.

Všechny stroje v každé kategorii startují současně. Podle jednoho z organizátorů Robina Svačiny však tomu tak nebylo vždy. „Hromadný start je novinkou letošního roku. Předchozích jedenáct ročníků závodníci startovali samostatně, měřil se jim čas a vyhrál ten s nejkratším časem. Letos vyhrává jednoduše ten, kdo jako první projede cílovou páskou,“ vysvětluje Svačina. Upozorňuje však, že zatímco podomácky vyrobené traktory čekají kola dvě, traktory tovární výroby pouze jedno.
A jedno kolo jede i nejmladší účastník letošní traktoriády. Jaroslav Špaček startuje sám. Ve své věkové kategorii je totiž jediný. Je mu teprve šest let a už si před jízdou zkušeně prochází trať.

Mezi diváky má však svých vrstevníků dostatek. Akce je totiž populární nejen mezi dospělými, ale i dětmi. Ty si zaparkované traktory obdivně prohlížejí, nechávají se vysadit do jejich sedadel, točí volanty a naoko je řídí. „Pojď, já ti budu ukazovat, kam máš jet,“ hraje hru ochotně s chlapcem sedícím v traktoru s vlajkou podivínského klubu domácích traktorů jeho máma. Ta svému potomkovi vysvětluje, z čeho se traktor skládá, kde se jednotlivé části nachází i k čemu závodním traktoristům slouží helma.
Se svým synem nebo spíš kvůli němu je tu i Lukáš Kubošek. „Těšíme se, ale nejvíc malej. Traktory má rád odmalička,“ prozrazuje na svého syna otec.

Podobně jako mnoho dalších přitom není místní. To potvrzuje také podivínský starosta Martin Důbrava. „Nejsou tu jen Podivínští, ale sjíždějí se sem lidé z různých koutů republiky. Většinou napočítáme od dvou do čtyř set návštěvníků. Vnímáme to jako obohacení života ve městě,“ usmívá se starosta.