„Je to časovaná bomba. Je jen otázkou času, kdy to všechno začne padat,“ řekl Kopeček, který se kromě technické stránky zamýšlí rovněž nad historickými záležitostmi. Nikdo podle něj neví, jak staré jsou vlastně zjištěné dutiny, které potvrdil radarový průzkum po havárii zemních sklepů v ulici Sobotní.
„Je možné, že jsou z let 1640 až 1680, kdy tady byl františkánský klášter. Ze stejné doby je i Křížový sklep,“ míní vinařský odborník a pedagog. Z jakého období pochází prostory, které měření odhalilo v ještě nižších vrstvách, si ani netroufá domýšlet. Jak nastínil, mohlo by se jednat o sklepy až z doby románské, tedy někdy kolem desátého století.
„Traduje se, že tam byl hrad, z jehož trosek vznikl minoritský a posléze františkánský klášter. Kdyby se dalo podzemí prozkoumat a potvrdilo se, že se jedná skutečně o historické sklepy, daly by se možná i zpřístupnit. Valticím by pak po právu patřila ochranná známka Valtice – hlavní město vína,“ podotkl Kopeček.
Vedení města nemá o členitosti chodeb mnoho zpráv. O průzkumu podzemí přesto zatím neuvažuje. „Geoprůzkum se před lety dělal na ulici Sobotní, kde se právě panu Kopečkovi propadl sklep. Při opravách vyšlo najevo, že až dvanáct metrů pod zemí jsou dutiny,“ přiznala valtická starosta Terezie Lvová.
„Něco se udělat musí. Jedním z řešení je zmapování podzemí. Pak z toho může být buď nádherná vinařská záležitost, nebo bude nezbytné zabránit statickým problémům,“ namítá Kopeček.
Takový komplex sklepů by byl každopádně skutečným unikátem. Ve Valticích je sice spousta jiných památek, ale jak vinařský odborník říká, město je prý zatím k tajemnému podzemí hluché a slepé.
Jediným rýsujícím se projektem zatím zůstává zpřístupnění chodeb pod valtickým zámkem, o kterém jeho správci přemýšlí už delší dobu. „Rozhodně se nechci této myšlenky vzdát. Zatím nám na to ale nezůstává čas. Je to spíš práce na zimu, kdy není tolik povinností se zámkem, který spravujeme. Doufám, že se nám nový prohlídkový okruh podaří veřejnosti zpřístupnit co nejdříve,“ vyjádřila se kastelánka Darina Horká.
O členitosti valtického podzemí vědí své i kladenští speleologové. Ti, když už mysleli, že mají vše zmapováno, odkryli ke svému překvapení nové chodby vedoucí od zámku až k vinařské škole.
Františkánský klášter a jeho osudy
První zmínka o františkánském klášteře na Sobotní ulici ve Valticích najdeme v dějepisné literatuře v roce 1487, kdy františkáni navázali na činnost ještě předhusitského Minoritního kláštera.
Bylo to především zásluhou JANA KAPISTRANA - generála františkánského řádu, který procházel Valticemi a prohlásil, že budovy bývalého minoritního kláštera jsou sice hodně rozpadlé, ale po úpravách budou vhodné pro založení klášterní komunity františkánské observace. Klášter měl tehdy jídelnu (refektář), křížovou chodbu s ambity, nad ním byly pak umístěny cely pro řeholníky. Součástí kláštera byl kostel zasvěcený sv. Michaelu Archandělu. Klášter a jeho duchovní činnost neměla ve Valticích dlouhého trvání. Důvodů bylo několik. Kromě každodenních pobuřlivých a ponižujících scén především v kostele, které měli na svědomí luteráni, byli to Lichtensteinové, kteří o františkánský klášter nejevili žádný zájem a tím ho samozřejmě ani nepodporovali. Především HARTMAN z Lichtensteina, který udělal z Mikulova středisko NOVOKŘTĚNSTVÍ, zavinil, že františkáni chtěli z Valtic odejít. V popředí jeho zájmu bylo již vzpomenuté novokřtěnství, ale hlavně pak protestantství. V roce 1529 při vpádu tureckých vojsk do města, kdy budovy kláštera byly značně poškozeny, tento odchod jen z Valtic urychlil, i když část budov byla provizorně opravena. V roce 1541 františkáni Valtice definitivně opustili.
V roce 1544 Hartmanův syn, Jiří VI. Hartman z Lichtensteina ( 1540-1562 ) přednesl císaři petici ve které měšťané žádali rozbourání budov kláštera pro stavební potřeby ve městě s odůvodněním, že budovy kláštera by mohli sloužit při dalších tureckých vpádech do města jako válečné opěrné body. Císař poslal do Valtic 2 členy válečné rady a to Jana POLHAIMERA a Kašpara PRAUNDTA, aby posoudili předloženou petici. Na základě dobrozdání obou členů válečné rady, císař pak povolil zbourání některých budov, kromě kostela. Likvidace františkánského kláštera byla dále umožněna šířením reformačního hnutí podporované i výnosem císaře Maxmiliána II. Na základě císařského výnosu, který umožňoval vyznání Augšpurské konfese jak stavům, tak i poddaným, Hartman II. z Lichtensteina povolal do Valtic roku 1571 protestantského predikanta Jana? Ludexe. Tímto aktem katolická fara ve Valticích de facto zanikla a byla nahrazena protestantskou. Po smrti Hartmana II. se ujal vlády první kníže z rodu Liechtensteinů Karel I. (1595 - 1627), který se na počátku své vlády ještě přihlásil k protestantství, ale postupně přecházel ke katolicismu. I ve městě byl tento zvrat, sice pomalu, ale přece doprovázen i změnou náboženského myšlení i cítění. Dosavadní duchovní správce města VERINGER musel z města odejít a 26. září 1601 ne jeho místo nastoupil Dr. Kryštof Ondřej Fischer jako první farář obnovené římskokatolické církve. Postupný odklon od protestantismu a návrat ke katolické církvi umožnilo i návrat františkánů do Valtic.
Ten se uskutečnil až v roce 1692, tedy po více jak 150 letech. V té době byl klášter téměř v sutinách. Bylo to zásluhou knížete Jana Adama Ondřeje, který vládl od roku 1682 - 1712, že klášter byl nejen obnoven, ale i značně rozšířen a kostel sv. Michaela Archanděla zdobily oltáře Panny Marie a Antonína Paduánského na straně evangelní a na straně epištolní oltář sv. Františka sv. Kříže. V roce 1714 byl oltář sv. Kříže ozdoben ostatky sv. Justa, které věnoval papež z Calllixtinské hrobky v Římě jedinému žijícímu synu obnovitele kláštera - knížeti Janu z Lichtensteina. Občané města připisovali záchranu před morem, který běsnil v okolních obcích právě sv. Justovi. Proto byl sv. Justus prohlášen za ochránce města. V roce 1734 byl kostel vyzdoben mistrovskými obrazy zejména italských malířů jako Boj Archanděla Michaela s luciferem, Klečící Antonín Paduánský před Jezulátkem, Klečící Dominicus před zdí, Zázraky sv. Františka, Kristus na kříži, Ecce homo podle biblického podání Pilátův výrok o zmučení Krista nebo zobrazení Ježíše Krista s trnovou korunou, Mater Doloresa, Anděl strážný a další. Kostel byl i doplněn sochami Jana Nepomuckého a Judy Tadeáše. V témže roce věnoval kníže Václav z Lichtensteina klášteru bohatou knihovnu, která sloužila nejen kněžím a bratrům řádu, ale i posluchačům filozofického studia, kteří se v klášteře připravovali na své životní povolání.
Klášter byl tvořen dvěma trakty - jeden přiléhal ke kostelu a druhý k zahradě, ze které byl ke konci 18. stol. vytvořen hřbitov (na místě dnešního internátu vinařské školy). V přízemí bylo celkem 8 místností s hlavním vchodem a východem do zahrady, kuchyně a jídelna, hlavní spižírna, příruční sklad na mouku z mlýnice, místnost pro služebnictvo, pekárna, 2 místnosti pro bednáře. Dále pak hluboká studna s rumpálem a 2 sklepy. První patro sloužilo jen k bydlení, kde bylo celkem třicet malých pokojů rozdělených hlavní chodbou na 2 části.
Kostel byl přibližně 33 m dlouhý, 10 m široký a 17,5 m vysoký včetně věže, která měla asi 6 m2. Za hlavním oltářem byla zákristie a v prvním patře ještě chór.
V době svého rozkvětu vrchnost klášter všemožně materiálně podporovala. Ročně věnovala klášteru 14 věder piva z lichtenštejnského pivovaru v Poštorné, 20 věder vína (1 vědro je 56,6 l), dále potom 36 měřic žita, 10 měřic pšenice (1 vídeňská měřice byla 61.48 l, která byla v roce 1764 zrušena a přeměněna na plošnou míru, tedy 1 vídeňská měřice = 19,17 aru), k tomu ještě 300 zlatých v penězích.
Práce kláštera se zaměřila na duchovní činnost, tj. konání bohoslužeb, zpovědi a upevňování katolické církve proti protestantismu, který byl v prostém lidu, vlivem více jak stoletému působení poměrně hluboce zakořeněn. Jejich záslužná činnost byla i mezi nemocnými, zejména v okolních obcích, protože ve městě již hluboce zapustil své kořeny řád Milosrdných bratří. Tento řád měl před františkány především tu přednost, že měl i svoji nemocnici. Po mnoha letech úspěšné činnosti řádu nastaly však potíže. I když klášter přečkal Patent Josefa II. , který omezil moc katolické církve tím, že zrušil mnoho klášterů, potíže měl klášter uvnitř. Neustále se snižoval počet kněží a členů řádu. Zatím co klášter měl v polovině 18. století celkem 32 osob, ke konci století již jen 15 a nejevila se žádná naděje na získání nových členů řádu nebo dorostu na filozofická studia, které by po studiu doplnili početní stavy osob v klášteře. Klášter doslova živořil a stále více se vyskytovaly hlasy pro jeho zrušení, protože současný stav nezajišťoval ani hlavní náplň činnosti kláštera.
Na situaci ve františkánském klášteře reagovala i dolnorakouská vláda dopisem ze dne 11. října 1797 na Řád do Valtic v tom smyslu, aby co nejrychleji podal informaci k otázce ponechání nebo zrušení kláštera.
Již 18. října 1797 františkánský Provincionál Jan FREUNDLICH posílá dopis na Arcibiskupské Consistorium do Vídně, kde zdůvodňuje aktivní působení kláštera v konání pravidelných pobožností a zpovědí, péči o nemocné nejen ve Valticích, ale zejména v okolních farnostech. Na vyžádání farností klášter poskytuje i pomoc při konání bohoslužeb. Jen v klášterním kostele se ročně účastní více jak 12 000 věřících zpovědí a sv. mší. Ani po tomto dopise se situace s počtem kněží v klášteře nezlepšila, ba naopak - byla stále horší. 18. června 1803 v dopise Arcibiskupskému Consistoriu Provincionál kláštera rezignoval na svůj úřad a prosí, aby kněží po zrušení kláštera byli přiděleni do ostatních klášterů. Dvorním dekretem z 27. října 1803 byl klášter ve Valticích zrušen.
30. září 1804 kněží a bratři po více jak 112ti-leté činnosti ve Valticích klášter již po druhé, ale tentokráte navždy opustili. Klíče od brány kláštera převzal od pátera ISIDORA úředník krajského úřadu MATHIAS MANN a klíče od kostela valtický farář SCHMÖTZER.
Na základě rozhodnutí krajského hejtmana Czecha v Korneuburgu byl klášter vydražen za 15 000 Guldenů. Dražba se uskutečnila 9. července 1807 za účasti knížete zastoupeným inspektorem Františkem HAUREM, dále pak Josef LIPP a Jakob HEINZ z Vídně a občan z Valtic Michl ZICHKA. Ještě před dražbou byly ostatky sv. Justa slavnostním procesím přeneseny do farního kostela a obrazy přiděleny okolním farnostem, kromě obrazu sv. Františka, který si ponechal kníže pro svoji galerii výměnou za jiný obraz. Tímto aktem byl osud františkánského kláštera ve Valticích definitivně uzavřen.
