Jednou z nich bylo i Pohansko u Břeclavi, které v devátém století patřilo k největším centrům Velké Moravy. „Ve zpracovávaných vzorcích jsme objevili vajíčka několika střevních parazitů. Škrkavek, tasemnic či tenkohlavců lidských. Jejich přítomnost nám prozrazuje, že hygienické standardy v raně středověké společnosti se od těch našich výrazně lišily,“ shrnula jedna z autorek studie Renáta Přichystalová.

* Pohansko u Břeclavi patřilo v devátém století k největším centrům Velké Moravy.

* Hustě osídlenou aglomeraci a její okolí zkoumají vědci z ústavu archeologie a muzeologie už od roku 1959.

Vědci se zaměřovali na život lidí v časovém období mezi lety 680 a 1700. Zkoumali přitom vzorky z asi šesti stovek kostí. Z Pohanska do Oxfordu vědci poslali vzorky ze sedmadevadesáti lidí. Stopy parazitů se našly u čtyřiačtyřiceti z nich. „Lidé neustále přicházeli do kontaktu s domácími zvířaty, s jejich výkaly, které mohly být infikované vajíčky parazitů. Ty se potom dostávaly při nedostatečné hygieně rukou, při pití infikované vody, tepelně neopracovaném mase, požívání neumytých potravin, které mohly být i od zvířecích výkalů, do trávícího traktu,“ vysvětlila vědkyně.

V současnosti jde o onemocnění spíše vzácná. „S těmito infekcemi se setkáváme především u lidí, kteří se vracejí ze zemí třetího světa nebo z tropických destinací, kde se dostali do styku se znečištěnou vodu či potravinami. Nakazit se můžete například v Africe, asijských zemích či ve slamech Střední a Jižní Ameriky. U nás je možné se nakazit druhem Ascaris suum, což je škrkavka prasečí, která může parazitovat i v člověku,“ prozradila Přichystalová.

Odolná vajíčka parazitů

Pozůstatky vajíček parazitů vědci odebírali z oblasti nad bederními obratli a z prostoru pánve. Tedy z míst, kde se kdysi nacházel trávicí a vylučovací trakt. „Vajíčka parazitů jsou velmi odolná. Ve vhodných podmínkách se dají prokázat i za několik tisíciletí. Nacházejí se jak v sídlištních vrstvách, které byly kontaminované zvířecími či lidskými výkaly, tak v kosterních hrobech,“ sdělila archeoložka.

Vědci prováděli také analýzu, která se zabývala genetickým profilem parazitů a tím, jak se v Evropě šířili. „Třeba na Pohansku byla populace homogenní, nalezené vzorky měly stejné předky, takže sem příliš nepřicházeli noví lidé. Naopak v německém Lübecku, odkud byly další sledované vzorky, měly nálezy výrazně heterogenní povahu. Vzhledem k tomu, že se jedná o přístavní obchodní město, dává to smysl,“ podotkl Jiří Macháček, vedoucí Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Spolupráce vědců z Brna a Oxfordu pokračuje i nadále. „Ke zpracování posíláme nové vzorky. Plánujeme i další publikační výstupy. Přidala se k nám i kolegyně Petra Goláňová, která se podílí na mezinárodním archeologickém výzkumu keltského oppida v Bibracte ve Francii. I zde již mají pozitivní nálezy, které publikovali,“ naznačila Přichystalová.

Výsledky studie překvapily Břeclavanku Janu Koldovou. „Je to moc zajímavé, vůbec jsem netušila, že parazité mohou v ostatcích lidí tak dlouho přežívat. Práci vědců v tomto směru moc fandím a určitě budu jejich výsledky v návaznosti na Pohansko dál sledovat,“ okomentovala.