„Na Pohansku máme muzeum lehkého opevnění. V současnosti máme zrekonstruované tři bunkry. Dva z nich spadají do předmnichovského období. Jeden máme z éry komunismu, kdy se armáda připravovala proti imperialistům,“ popisuje jeden ze členů klubu devětadvacetiletý Petr Pajpach.
Do klubu vojenské historie ho přivedl zájem o opevnění. „Někteří kluci tam jsou proto, že si rádi hrají na vojáky. To já mám postavu leda tak na Švejka,“ usmívá se Pajpach, který v civilu pracuje u bezpečnostní agentury.

V pluku mají také policistu pyrotechnika, psovoda, podnikatele i studenty. Čestným členem je také bývalý krejčí, který jim přešívá dobové uniformy. Snaží se zapojovat ale i mladé kluky od patnácti let. Momentálně mají jedenáct členů.
Jejich koníček ale není levnou záležitostí. Udržovat bunkry je náročné také časově. Jednoduché není ani sehnat dobové vybavení. U zbraní jde přitom o desetitisícové položky. Členové klubu je financují z vlastních prostředků, případně z dotací od města.

„Když jsme se začali starat o bunkry na Pohansku, museli jsme tam provést v podstatě všechny úpravy. Sehnatli jsme kompletně celé vybavení,“ přibližuje Pajpach.
Klub vojenské historie vlastní úředně znehodnocené zbraně, ze kterých se nedá střílet. Většina členů ale vlastní zbrojní průkaz a zbraně s ostrými náboji. Mají také výjimku pro veřejná představení.
„Uniformy máme těsně poválečné, přešité do doby před válkou. V našich sbírkách se ale nachází i originální kusy. Sehnat uniformu není jednoduché. Získat československou uniformu je snažší, u ruských nebo německých jde o kopie. Na druhou stranu, když děláme bojovou ukázku, těžko si lehnete na zem v originále za třicet tisíc. Kolega si dokonce probodl botu a nohavici bodákem,“ popisuje Pajpach.

Nákup vybavení jim ztěžuje také to, že se z vlastnictní historicky cenných předmětů stal velký byznys. Na prodeji bunkrů se snaží vydělat také armáda. „Nastavila výkupní ceny vysoko. Malý bunkr prodává v průměru za padesát tisíc. Někdy jsou problémem také nevyřešené pozemkové spory. Armáda vrátila zabavené pozemky v restituci. Bunkry tak často stojí na soukromých pozemcích.
„Není výjimkou, že lidé využijí bunkr na svém pozemku jako vinný sklípek. Teplota v bunkru se ale proměňuje, proto není vhodný pro uskladnění vína,“ dodává Pajpach.