Lidé se tak přišli naposled rozloučit s vlakem, kterým jezdili už jejich pradědečci v elegantních pruhovaných oblecích s pečlivě načesanými kníry. „Chtěli jsme se s úctou rozloučit s tímto spojem, tak jsme na poslední jízdu z Pohořelic do Vranovic a zpátky zvolili parní vlak Šlechtična. Myslím, že to je to pravé,“ říká starosta Přibic a předseda sdružení obcí Čistá Jihlava, které pompézní rozloučení organizuje, František Stankovič.

Po nástupišti pobíhají stovky lidí jako mravenci. Každý se chce se Šlechtičnou vyfotit, každý se chce podívat do strojovny a svézt se v historickém kupé. „Mamí, vysaď mě nahoru,“ žadoní asi pětiletý chlapec, aby si mohl na tu nádheru aspoň jednou sáhnout.

„My jsme se na vlak přijeli podívat až z Brna. Sice se nesvezeme, ale i tak je to nádhera. Možná, že je i lepší dívat se na ni zvenku než zevnitř, kde je vidět jenom krajina. A navíc je vlak nacpaný k prasknutí,“ říká Martin Pokorný z Brna, kterému na ramenou sedí dvouletý syn a prstem nadšeně ukazuje na parní lokomotivu.

U perónu vyhrává muzika, lidé si podupávají do rytmu. Ruce si zahřívají kelímkem svařáku. „Přednosta stanice, ten umí prohnat mašiny,“ vyzpěvuje prokřehlý sbor.

Cesta Šlechtičnou z Pohořelic do Vranovic trvá přesně půl hodiny. Místo jízdenek si ale pasažéři kupují pamětní pohlednice, které jim budou poslední jízdu připomínat.

Ve vlaku se o ně stará šestice průvodčích v dobových uniformách. „Moc se mi to líbí. Je to takový koníček, možná bych řekl až vášeň pro páru,“ popisuje dojmy z jízdy vlakem, který táhne elegantní červeno–černá lokomotiva, jeden z průvodčích Ján Zádorožný ze Slovenska.

V Pohořelicích, kde vlak stojí tři čtvrtě hodiny, vítají cestující členové pohořelického divadelního souboru Pohoda v historických oděvech. Pánové s buřinkami, dámy v šatech a s nezbytným kabátkem nebo vlňákem.

Šlechtična se ztěžka dává do pohybu. „Ahój, uvidíme se,“ loučí se pasažéři, kteří naposled jedou po železnici do Vranovic. Zanedlouho nádraží osiří a po vlaku zbydou jen chuchvalce páry.