Některé se účastní tradičně. „Pojď na boršč," tahá mě ke stánku předsedkyně ruského kulturního a osvětového centra. Vyparáděné Nastěnce v nejlepších letech nelze oponovat. Marně lovím v paměti, zda jsem někdy předtím ochutnal polévku z červené řepy.

Pod ruskou vlajkou a opravdu žhavým sluncem se nalévá i něco proti pocení, jak se říká. „Kromě boršče a pirohů lidé rádi ochutnávají naši vodku," hlásí žena. Odmítavě naznačuji, že jsem řidič.

Češi jsou na česnek

Kousek od moravského stánku, ve kterém nechybí koláčky, sledují nedočkavci dvě selátka na rožni. Na jejich pečení dohlíží zástupce Srbska.

Cestu do Mikulova si našel i třiatřicetiletý Jan Pavlica ze Zaječí. Tato kulinářská orgie jej nalákala poprvé. „Dnes nevařím. Spojím tak příjemné s užitečným," vysvětluje, proč přišel, poté, co se s chutí zakousl do arménského kebabu s česnekovou omáčkou. A zatvářil se spokojeně.

Naopak Robertu Capovi z Mikulova se maso ze stejné kuchyně nezdálo dodělané. „Měl jsem pak ještě závitek z vietnamského stánku. To už bylo lepší," tvrdí muž, který se na náměstí vydal s rodinou a přáteli.

Podle organizátorů navštíví festival odhadem vždy kolem čtyř tisíc jedlíků. „Letos to vypadá, že to bude podobné. Spousta lidí se tradičně sesype na sele, když je hotové. Oblíbená je i vídeňská kuchyně," doporučuje namátkou pořadatel Přemysl Janýr.

Největší žíznivý dav se však tísní ve stínu pivního stanu. U vlajky Kyrgyzstánu si atmosféru pochvaluje Egshiglen Odsetseg. „Vařili jsme jídla až do dvou do rána, snad to stojí za to," hovoří za ostatní kolegyně. A upozorňuje na specialitu – salát z baklažánu a rajčete s tatarským dipem. „Je v tom česnek, ten mají Češi rádi," překvapuje zkušeností.

Pod pódiem se před vystoupením maďarských tanců dostává do centra pozornosti muž s koženými kalhotami. Možná jej skolilo sluníčko, možná vodka. Na festivalu tak nechybí ani akce strážců zákona a pořádku.

Národy Podyjí čeká kulturní program až do večera. Začal den předtím veřejnou diskuzí nad (in)tolerancí. Stočila se k tématu Čechů a Romů.