Na radnici v Popicích bylo ve čtvrtek večer rušno. Jednací sál byl plný lidí, další se mačkali na chodbě a nakukovali dovnitř. Všichni si přišli poslechnout, proč by právě v jejich vesnici měla vyrůst bioplynová stanice. Od začátku však bylo zřejmé, že zástupce investora ani technologa nečeká nic jednoduchého.

„Co by ta stanice zpracovávala?“ ptal se dvou mužů v popředí jeden z obyvatel Popic. „Pouze rostlinný materiál,“ odpověděl mu Jiří Pastorek z firmy Johann Hochreiter, která zajišťuje technologie do bioplynových stanic. „Žádný biologický?“ pokračoval muž v dotazování. „Určitě ne,“ ujišťoval ho technolog.

Pastorek přítomné přesvědčoval, že u bioplynové stanice není důvod k obavám. „Věřte, že bioplynová stanice je od povolování až po její dlouholetý chod projektem, který je velice bedlivě sledován veškerými možnými institucemi, které vás napadnou,“ uklidňoval lidi v sále. Jenže marně. Bioplynová stanice by po vybudování podle jeho slov zpracovávala zejména kukuřičnou siláž. Nebo travní.

Obavy z kázně

Slovo si po chvílemi nekontrolovatelné diskuzi vzal Bernard Rampáček z Popic, který popsal řadu otazníků, které nad provozem bioplynové stanice visí. Vycházel z podkladů, které investor poslal na posouzení krajskému úřadu.

„Píše se tam, že zařízení je navrženo ke zpracování rostlinného, biologické a živočišného materiálu. Náš právní systém ale nemá normativy na zápachové látky. Sám jsem viděl šot z Karlovic, kde byla v odpadech naházená drůbež a podobně. Nikdo mě nepřesvědčí, že to naše biostanice taky nevezme,“ nastínil obavy z podobných praktik.

„Pokud tady vzniká občanský odpor, nevzniká proto, že by ta zařízení byla špatná, ale protože jejich provozovatelé na všechno kašlou, neboť stát na ně není schopen došlápnout,“ argumentoval.

Poukázal zároveň na skutečnost, že se jednání na úřadě nezúčastnila firma, která podle něj za projektem ve skutečnosti stojí. „Firma Goodwill je pro mě investor, který s tím nebude mít nic společného. Když dá PPS Agro peníze, tak oni si to postaví a my budeme jednat s tímto provozovatelem,“ má Rampáček jasno.

V předložené dokumentaci EIA přitom skutečně v kolonce investor figuruje společnost PPS Agro Strachotín. A lidé, z velké části akcionáři této společnosti, dávali na čtvrtečním veřejném projednávání hlasitě najevo svůj odpor vůči řediteli PPS Agro Josefu Šedivému.

Peníze do pokladny

„Investorem a tím, kdo bude dávat peníze na bioplynovou stanici a kdo si bude brát úvěr, bude společnost Goodwill. A já jsem její zástupce,“ trval na svém místopředseda představenstva této firmy David Täuber. Ten slíbil obci oplátkou za souhlas se stavbou milion korun a stotisícový měsíční přístun do pokladny. A zájemcům nabídl i možnost zajet se podívat do jedné již fungující bioplynové stanice.

„V červenci a srpnu byla teplota na slunci padesát stupňů. Proč jste tehdy nevzali lidi na tu bioplynku?“ ptal se soukromý zemědělec z Popic Miroslav Zabloudil. „To jsem ještě nevěděl, že nějaký takový záměr je,“ bránil se Täuber. „Počkejte na léto, pak to bude objektivní. V zimě nic neucítíte,“ myslí si Zabloudil.

Vedení obce je už rozhodnuté. Odešle své zamítavé stanovisko na krajský úřad. Popičtí v něm vyjmenovávají rizika, která výstavba bioplynové stanice pro vesnicí představuje. V závěru dopisu jasně říkají, že továrnu za humny nechtějí. Projekt se tím zřejmě stopne. Täuber totiž veřejně prohlásil: „Můžu vás ubezpečit, že pokud to zastupitelstvo obce neodsouhlasí, tak se tady žádná bioplynka stavět nebude.“