Kníže Hugo Alfons Eduard Emanuel Josef Jan Václav 2. kníže von Dietrichstein zu Nikolsburg a hrabě Mensdorff - Pouilly (19. prosince 1858 Praha – 20. srpna 1920 Jáchymov) šel ve stopách svého otce a vstoupil v devatenácti letech do armády. Kníže se stal křídelním pobočníkem císaře a později následovalo jeho jmenování i c. a k. komořím.

Za své zásluhy obdržel v roce 1907 Řád zlatého rouna. Zúčastnil se bojů první světové války, kde získal řadu dalších vyznamenání a byl povýšen na polního podmaršála.Stejně jako otec se stal i diplomatem, když byl vyslancem Rakouska v Rusku, kde si také našel nevěstu. S kněžnou Olgou Alexandrownou Dolgorukou (1873 - 1946) se oženil v Baden-Badenu v roce 1892 a navázal tak na „rodinnou tradici“. Měl s ní tři syny a tři dcery.

Snažil se jít s dobou, a proto dal roku 1906 zavést na mikulovský zámek plyn a elektrický proud. Po vzniku Československé republiky byl novým státem zabrán veškerý pozemkový majetek (tři tisíce sedm set hektarů), ze kterého se rodu vrátilo po pozemkové reformě pouhých 476 hektarů. Rodině zůstal zámek, ale nebyly jí vráceny mlýny, pivovar a cihelna, takže finanční situace rodu se výrazně zhoršila.

Komtur a diplomat

Mladší syn knížete Alexandra hrabě Albert Viktor (1861 – 1945) nastoupil od počátku diplomatickou dráhu, jako jeho otec. V roce 1886 složil zkoušku z diplomacie a byl vyslán na rakousko-uherské velvyslanectví do Paříže. Údajně na přání královny Viktorie, která chtěla mít svého příbuzného u sebe, byl roku 1889 vyslán do Londýna. Po šesti letech byl povolán jako velvyslanec do ruského Petrohradu.

Hrabě Albert Viktor byl pyšný na své rodinné vztahy s britskou královskou rodinou a dalšími panovnickými rody v Evropě, i na to, že se zúčastnil korunovace pěti panovníků (britských králů Eduarda VII., Jiřího V. a Jiřího VI., cara Mikuláše II. a uherské korunovace císaře Karla I.).

O jeho dobrých vztazích s britskými politiky svědčí skutečnost, že když v roce 1914 po začátku první světové války odplouval jako velvyslanec z Anglie (chráněný při cestě do vlasti i v době konfliktu diplomatickou imunitou), signalizovaly mu hlídkující britské lodi vzkaz: „Šťastnou cestu, Excelence, a brzy na shledanou.“

Po nástupu rakousko-uherského císaře Karla I. se hrabě Albert zapojil do snah o ukončení účasti podunajské monarchie na světové válce. Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1917 se hrabě Albert stal diplomatem nové Rakouské republiky a zastupoval ji na pařížské mírové konferenci. Od roku 1920 byl zástupcem Rakouska ve Společnosti národů. Hrabě se nikdy neoženil, vstoupil do řádu německých rytířů a stal se jeho komturem.

Alexander a potomci

Dědicem knížete byl Hugo Alexander Albert Olivier Anton kníže von Dietrichstein zu Nikolsburg hrabě Mensdorff - Pouilly (15. července 1899 - 12. ledna 1964). Ten se oženil v Paříži s Marií de las Mercedes Dose y Obligado (1903 - 1964), se kterou i s dcerou, obrazy a cennostmi odjel v roce 1944 do Argentiny.

Panství Mikulov mu bylo zkonfiskováno po druhé světové válce na základě takzvaných Benešových dekretů.

Jejich jediná dcera Olga Marie de las Mercedes (*20. července 1932) se narodila v Dietrichsteinském paláci ve Vídni. Její rodina trávila podzim a zimu v metropoli na Dunaji a na jaro a léto odjížděla do Mikulova. Kněžna se provdala v Buenos Aires za Alejandra Joaquína José Leloira y Anchorena, se kterým se později rozvedla.

Má tři dcery a jednoho syna. V roce 2003 se v Buenos Aires provdala za Saturnina Zemboraina Y Dose.

Hraběnka Olga Marie v roce 2001 dlouhodobě zapůjčila pro expozici věnovanou rodu Dietrichštejnů v Regionálním muzeu v Mikulově originály portrétů mikulovských Dietrichštejnů, které byly od třicátých let dvacátého století v Argentině a v Rakousku a zúčastnila se otevření zrekonstruované rodinné hrobky v Mikulově. Od roku 2005 se kněžna Olga Marie z Dietrichsteinu snaží získat zpět majetek své rodiny v České republice.

PAVEL JUŘÍK (Autor je historik, který se zabývá významnými šlechtickými rody)