Navíc přímo na faře.„Asi jsem výjimka,“ směje se, když přiznává, že nezná žádného jiného duchovního, který by měl podobného koníčka. V rukou přitom zkušeně drží metr a půl dlouhou užovku červenou. Už se o ni stará dobré tři roky, takže má i několik svlečených kůží.

„Všechno to začalo tím, že se za mnou na faru přišli podívat kamarádi. Máš to tady hezké, říkali, ale chybí ti tady nějaké zvíře, shodli se. Tak jsme začali vymýšlet, jaké by nejlépe splňovalo mé požadavky,“ vrací se o pár let nazpět.

„Pes potřebuje péči každý den, vím to, měli jsme ho doma. Rybičky také, a na to já bych neměl čas. Při této práci to nejde. Když jsme vyškrtali všechny návrhy, kamarád prohlásil, že už zbývá jedině had,“ vzpomíná farář, který slouží v Poštorné už pět let.

Jak dodává, přátelé nevěřili, že hada skutečně koupí. Překvapil je tím. „Pro mě je to ideální tvor, taková živá dekorace. Jednou za tři dny mu vyměním vodu, a když zapomenu, tak klidně i za týden. Žere jednou za tři týdny a jeho chov je finančně i časově nenáročný. Není to sociální tvor, nevnímá, neslyší,“ vypočítává hlavní výhody.

Negativní vnímání hada z hlediska církevního odmítá. „Není to jenom synonymum zla, byť role hada v ráji je obecně známější. V Bibli má ale had i pozitivní roli. Když byli Izraelité na poušti, Mojžíš měl měděného hada, a kdo na něj pohlédl, byl uzdraven. Je to však především boží tvor, nedával bych to s Biblí do souvislosti,“ říká.

Viki, jak se užovka jmenuje, kupodivu občas pomáhá farářovi i v jeho duchovní práci. „S mnoha lidmi mám díky ní lepší komunikační kontakt, hlavně dospělí to hned začnou řešit, když vidí hada. Většina lidí má z hadů strach, vzbuzují respekt. Zajímavé je, že se obvykle bojí dospělí, děti ne,“ všímá si šestačtyřicetiletý duchovní.

„Ani nevím, jestli je to kluk nebo holka,“ usmívá se. „Je hezká, líbí se mi. Že bych se s ní ale nějak mazlil, to ne. Vytahuji ji, jen když přijde návštěva a chce si hada pohladit. Je krotká, ještě mě nekousla,“ pokračuje Langer ve vyprávění.

A prozrazuje, že původně chtěl koupit krajtu královskou, Nakonec ale zvítězila červeně zbarvená užovka, která se dožívá asi dvaceti let. Rozšiřování chovu zatím poštorenský farář neplánuje. „Ne, to ne. Byla by to znovu starost navíc. Pro mě je zážitek už krmení hada myšmi, byť někomu může připadat dost hrůzný,“ přiznává.