Ve Vranovicích, Pouzdřanech a Ivani. „Jsem tu vlastně vypůjčený. Můj katovický biskup mně před časem požádal, že neobnoví končící smlouvu s brněnskou diecézí. Možná mě potřebují jinde. Proto odcházím," vypráví Zych, jehož další kroky zřejmě povedou do Itálie.

Ve vsích na pomezí Břeclavska a Brna-venkov zanechává kus práce. Opravené kostely i jejich vybavení. „Vstřícnost zdejších lidí a představitelů všech obcí pro mě byla zcela mimořádná. Kdyby ze souhry vypadl jen jeden článek, nepodařilo by se udělat tolik práce. Jsem velice vděčný vedení obcí za důvěru a peněžní podporu na opravy. Rovněž farníkům," vzkazuje loučící se kněz.

Současně ujistil, že vše, co se společnými silami podařilo zbudovat, v obcích zůstává. „Tak, jak jsem sliboval, když jsem je žádal o podporu. Nic si s sebou neodnáším," doplňuje Zych.

Vzpomínat hodlá také na vzestup zájmu obyvatel. Líčí, že když před čtyřmi lety přišel, lavice v kostele zůstávaly poloprázdné. Se smíchem pak říká, že díky tomu doufal ve více času stráveném na kole či windsurfu, což jsou jeho nejmilejší záliby.

Vše ale změnilo už po pár týdnech. „Lavice se začaly zaplňovat a hned první rok jsem tu pokřtil nebývalý počet šestadvaceti dětí. To byly známky toho, že lidé mé působení přijímají. Dnes bývají neděle, kdy je v kostele i pětadvacet ministrantů. Do výuky náboženství ve Vranovicích a Ivani chodí na padesát dětí. Do kostela chodí hodně mladých rodin s dětmi. Mám rád například chvíle, kdy se s dětmi držíme v kostele za ruce a modlíme se Otčenáš," nezastírá Zych. Potěšila ho také věta, kdy mu jeden z místních řekl: Jste náš.

Nedělní mše bude ve Vranovicích jeho poslední.

DAGMAR SEDLÁČKOVÁ
LUKÁŠ IVÁNEK