„Začíná být teplo, proto už se bezdomovci stáhli z nádraží pryč. Problémem jsou hlavně v zimě, kdy se nemají kam jinam schovat. Vnímáme to jako nepříjemnost pro naše zákazníky, kterou se snažíme řešit,“ řekl Semorád.

Podle něj je ale problém s bezdomovci na břeclavském nádraží podstatně menší, než je tomu například v Brně. Útočiště zde hledá spíše jen několik jednotlivců, kteří se postupem času obměňují.

„Rozhodně neřešíme potíže s desítkami bezdomovců. Přesto jejich existenci nepodceňujeme. Máme dohodu s břeclavskou městskou policií, která chodí bezdomovce nad ránem a večer z nádraží vyhánět. Navíc nádražní budovu každou noc zavíráme, a to hned dvakrát na hodinu a půl. Bezdomovci už se pak většinou nevrátí. Pokud ano, postupujeme případ od případu,“ podotkl Semorád.

Spolupráci s městskou policií si velmi pochvaluje. Trvá už více než rok a spočívá rovněž v tom, že drážní kamerový systém je napojený přímo na pult městké policie. „Určitě to pomáhá, i když také ne vždycky. Jeden čas byl na nádraží bezdomovec, který měl rodinu, ale nikdo se jej nechtěl ujmout. Evidentně tam přežíval a my jsme nevěděli co s ním. Dodnes sem chodí žebračka, se kterou nikdo nehne. Když přijede policie, uteče, ale pak se zase vrátí,“ přiznal Semorád.

Jak dodal, řešením není ani důsledná kontrola platných jízdenek. „Naši zaměstnanci ji po těchto lidech chtějí, ale není to moc platné. V určitých místech na nádraží totiž jízdenku mít nemusíte, například ve vestibulu. Řeknou třeba, že si ji jdou teprve koupit,“ popsal jeden z fíglů.

Podle přednostových slov je soužití železničářů s bezdomovci nepříjemné, ale v Břeclavi není situace rozhodně nijak kritická.

Strážníci měli dříve plné ruce práce

Problém s bezdomovci, kteří se zdržují ve vestibulu vlakového nádraží či v čekárně, není v Břeclavi až tak častý jev. O nárůstu těchto případů se nedá mluvit, obzvláště v letních měsících. Častěji strážníci jezdí na nádraží kvůli stížnostem na žebračku.

„Na žebrající ženu bylo několik stížností. Je to dlouhotrvající problém. Strážník ji může vykázat z místa, jen pokud ji zastihne na místě, že obtěžuje lidi. Nemůžeme jí zakázat vstup do vestibulu,“ vysvětlil velitel Městské policie Břeclav Zdeněk Herman.

V nádražních čekárnách podle něj občas v minulosti byly problémy s bezdomovci, kteří se v těchto místech zdržovali. To se upravilo po častějších kontrolách hlídek městské policie. Opravdu vážnou situaci řešili městští strážníci asi před půl rokem. Cestujícím na břeclavském vlakovém nádraží ztrpčoval život věčně pokálený bezdomovec. „Zaneřádil čekárnu, což jsme řešili delší dobu pravidelnými kontrolami. Takové případy nelze vyloučit,“ poukázal Herman.

V jarních a letních měsících se podle něj bezdomovci na nádraží tolik nezdržují. Horší je to v zimě. „Snaží se přespat třeba i ve sklepech činžáků, které se na noc nezamykají. Lidi na taková rizika upozorňujeme,“ sdělil velitel břeclavských strážníků.

Třeba v Mikulově mají naopak potíže s bezdomovci a žebráky spíš v letním období. V městě pod Pálavou se totiž v teplých měsících zdržuje více turistů, což je živná půda právě pro lidi bez práce a přístřeší. Na bezdomovce a žebráky mají Mikulovští poměrně účinný bič. Je jím vyhláška zakazující žebrání na určitých nejproblémovějších místech.

„Vyhláška o zákazu žebrání se osvědčila jako účinný nástroj. Předtím tito nepřizpůsobiví lidé páchali maximálně veřejné pohoršení a bylo třeba alespoň tří stěžovatelů. Hoňte ale lidi po obchodě, aby městští policisté udělali zápis, kde se žebrající člověk zdržoval,“ popsal velitel Městské policie v Mikulově Jiří Hamerník.

Účinek přes rok platící vyhlášky ukáží nadcházející měsíce. „Sezóna teprve začne. Tlak bezdomovců je u nás hlavně přes léto,“ vysvětlil Hamerník. Loni se třeba podle něj ve městě usídlili lidé z různých evropských zemí a dělali problémy. „Měli jsme tu Itala, Poláka a Slováka. Všichni byli sociálně nepřizpůsobiví. Žebrali proto, aby si mohli koupit denní dávku nějakého alkoholu,“ uvedl Hamerník.

Michal Šupálek a Jiří Ševčík