Bylo mu chladno, a tak chodil alespoň kolem ovcí, aby se zahřál. Ani na křepický kostel neviděl, jak mlžná clona zastírala svět. Tu si všiml, že starý beran uždibuje z trsu šťavnaté trávy na okraji křoviska, ale co chvíli odskočí a znovu se vrací ke své potravě.„Co ten staré blázen vevádí? Nebo že be něco belo v tym chábí?“ přemýšlel. Pak napřáhl hůl a do houštiny praštil.

„Kruííí…!“ vyletěl odtamtud malý zelený dráček a ve vzduchu zlostně prskal oheň. Ale záhy se vrátil do svého pelíšku.
„Te potvoro!“ zlobil se pastýř a znovu do křoviska ťal. V tu ránu se na něho obluda vrhla a kdoví, jak by to s ním dopadlo, kdyby nepřišel onen beran na pomoc a nenabral tu zrůdu na rohy. Dráček zasyčel, zakvílel: „Hruíasíasí!!!“ a odletěl kamsi na Výhon, plivaje oheň.

„Seš moc hodné,“ pohladil Jakub svého zachránce. „Ešče besme se muhle podívat, jaký hnízdo tade ten drak mňél?“ a jal se prohlížet spleť trávy a hustého křoví. Uprostřed zela díra zvíci lokte a na jejím dně se cosi třpytilo.

„Kubo, tam be neco muhlo bét!“ povídá si pasák a opatrně do nory hmatá: „Panebože, to vepadá jako zlaté poklad!!!“
Všechny ty mince a šperky nabral do své ovčácké torny - byla pak řádně těžká – a hnal stádo zpátky do Křepic. O svém nálezu nikomu nevyprávěl.

Vykoupil se z nevolnictví a tam, kde poklad našel, dal vystavět pořádný svobodný dvůr.
Kromě jiného dobytka si koupil celé stádo ovcí, s nimiž dospěl k bohatství a tuze dobře se o ně staral – obzvlášť o berana. Protože šlo o zcela novou velkou usedlost, začalo se jí říkat Nový dvůr.

JOSEF BURIAN

Pověst vydalo v roce 2001 nakladatelství Barrister & Principal, více na www.barrister.cz