Nahoře nad obcí býval svatý Perunův háj a posvátná studánka, kde naši pohanští předkové vzývali svoje laskavé bohy. Jenže přišla doba jediného Boha a z jihu přišli dva moudří bratři, aby i zde zaseli novou víru. Protože pocházeli ze slunečného města, kde se mluvilo slovanskou řečí, rozuměli jim snadno také obyvatelé Přibic. Jenže jako všude jinde, i zde váhali přijmout neznámé učení. Bratři nejprve zašli za kmetem Přibitěchem, co žil v nevelké chýši nad řekou Jihlavkou, aby s ním dohodli co nejlepší postup.„Teda… abech řekl pravdo,“ začal velebný kmet opatrně, „nevim, co je na téch staréch bohách špatnyho?“
„My ani netvrdíme, že jsou špatní. Naše víra totiž říká, že ve skutečnosti je jenom jeden Bůh. Milosrdný a odpouštějící. A proto přinášíme jeho slova i k vám,“ vysvětloval Konstantin.

„No…slyšél sem, že je dosť přísné,“ pokračoval stařec.

„Přísný je na hříšníky – to znamená na ty, kteří nedodržují jeho zákony. Ale i těm dokáže odpustit. Věrné naopak odměňuje.“

„To beste nám vo tym musele néprv neco povykládat, habe sme věděle, vo co vlastně de?“

„Právě proto jsme přišli. Vždyť i sám král Rostislav by chtěl, aby se všichni lidé seznámili s touto vírou,“ informoval Metoděj.

„Jó, deš to řiká Rostislav, tak si to poslechneme.“ Díky Přibitěchovi přišlo pozítří na planinu vedle Perunova háje množství lidí z širokého okolí. Dlouho ti zbožní bratři vyprávěli o novém Bohu. Potom mnoho přítomných pokřtili přímo nad posvátnou studánkou, nabírajíce její vodu.

Večer se davy rozešly do svých domovů, ale v noci přitáhla děsivá bouře a oslnivé blesky křižovaly oblohu. Nebesa duněla a země se chvěla. Kmet neklidně vyhlížel vzhůru a volal: „Nepěr, hromovládné Pěrune. Král to chcél.“

V té chvíli bouře rychle ustávala, až docela zmlkla. Do dnešního dne nejen Přibičtí, ale i okolní obyvatelé ctí tu studánku. Postavili nad ní kapličku, které říkají „Apoštolka“ nebo „Cyrilka“ a vzpomínají na slavné křtění od těch dvou moudrých bratrů.

Pověst vydalo v roce 2001 nakladatelství Barrister & Principal, více na www.barrister.cz

Autor: JOSEF BURIAN