Přímo v centru Břeclavi funguje už více než dva roky chráněná dílna Ponap. Zaměstnává fyzicky postižené lidi, kteří pro několik větších tamních firem montují součástky.

V celém břeclavském okrese jsou takové dílny jen čtyři. Dvě v Břeclavi, další pak v Kosticích a v Kloboukách u Brna.

„Měla jsem štěstí, že jsem se dostala do této chráněné díly. Jsem sedmnáct let invalidní, už jsem v jedné dílně dřív pracovala. Nikdy jsem ani nezkoušela shánět práci u běžných zaměstnavatelů, protože bych měla problémy jak kvůli práci, tak i s lidmi. Určitě mi to pomáhá i po psychické stránce, protože jsem v dobrém kolektivu,“ usmívala se Jiřina Bečkovská z Břeclavi, která zrovna v dílně Ponapu seděla u pracovního stolu a kompletovala součástky.

„Dřív jsem byl spoluvlastníkem chráněné dílny v Brně. Založení dílny v Břeclavi bylo asi logickým vyústěním, protože jsem s tím měl zkušenosti. Pak jsem už jen potřeboval najít práci pro lidi, které bych zaměstnával,“ představil historii firmy její jednatel Pavel Bravenec.

Dvacítka zaměstnanců pracuje buď osm, šest nebo čtyři hodiny. Kromě montáže provozuje společnost i další obchodní činnost.

„Člověk musí počítat s tím, že zaměstnanci mají určitá zdravotní omezení. Je tam vyšší nemocnost, nižší produktivita práce. Na druhou stranu jsou to lidé, kteří jsou většinou dlouhodobě nezaměstnaní, a o to víc si práce váží. Zatím jsme neměli žádný velký problém týkající se toho, že by někdo nepracoval nebo zneužíval nemocenskou,“ pochvaloval své zaměstnance.

Chráněné dílny mají podporu i od státu. Jsou totiž jednou z možností, jak mohou velké společnosti splnit svou povinnost.

„Firmy, které mají více než pětadvacet zaměstnanců, musí ze zákona buď zaměstnat čtyři procenta lidí se zdravotním omezením, nebo právě prostřednictvím chráněných dílen splnit náhradní plnění, případně státu odvést peníze,“ vysvětlila vedoucí oddělení Aktivní politiky zaměstnanosti břeclavského úřadu práce Anna Sindlová.

Podle jejích slov si může nový zřizovatel chráněné dílny zažádat jak o peníze na otevření firmy, tak také na částečný provoz. To ale v případě, že úřad práce peníze má.

„Nárok má chráněná dílna na osm tisíc korun měsíčně od státu na jednoho zaměstnance,“ dodala Sindlová s tím, že v současné době o otevírání nových dílen velký zájem není.

„Po Novém roce jsme i my pocítili dopad krize, protože firmy, se kterými spolupracujeme, měly také míň práce. Obrat nám spadl o skoro čtyřicet procent. Nebýt úřadu práce, který nás podporuje, tak firma určitě skončila,“ byl si vědom Bravenec. Jak dodal, úřad práce a obchodní partneři jsou pro chod chráněné dílny velmi důležití.